Je to přece tak prosté, narodí se štěňátka a pijí od své maminky a dobře prospívají…..Krásný scénář, ale ne vždy vše probíhá tak ideálně. V našem případě jsme se nedostali k tragickým scénářům, kdy matka odmítá svá štěňata nebo nemá mléko, ale přece…

Když Elinka porodila, neměla vůbec chuť k jídlu, to co obvykle baštila najednou vůbec nechtěla. Když viděla maso, odvracela hlavu a skoro to vypadalo, že bude zvracet. Byla jsem z toho špatná a nevěděla co s tím. Naštěstí mám kolem sebe dost zkušených chovatelek, které si nenechaly své rady jen pro sebe, za což jim moc děkuji. Uvařila jsem silný vývar z kuřete, to byla trefa do černého. Vývar a plnotučný tvaroh byly dvě věci, které Elinka neodmítala a baštila, i když jsem jí je musela nosit až do pelíšku, protože se odmítala od miminek hnout. Teprve po více než týdnu jsme se dostali k tomu, že Ela začala baštit i jiné věci. Ze samé radosti, že konečně jí jsem jí po celou dobu kojení hodně dopřávala, až jsem se pak zděsila, jak jsem jí vykrmila, ale mlíčko bylo a to bylo podstatné. Teď když už miminka nejsou doma držíme dietku a pomalu se nám vrací postavička.

Další věc, kterou jsem řešila bylo dělení. Miminka si vycucala své čtyři struky, takže se postupně tvořilo mléko jen v nich. Ti hladovější většinou vypili to své brzo, a pak ukradli cecíček těm méně šikovným. V jednu chvíli jsem viděla, jak se mi nahatý klučík mezi štěňaty začíná váhově ztrácet. On sice přibýval, ale méně než ostatní. Když jsem je pozorovala při kojení, nebylo divu. Malý byl tak zuřivý, že si byl schopen cecík vyrazit z tlamičky vlastníma pacičkama, jak se tak s tím pral, nejen že se unavil a přitom se pořádně nenapil, ale pak se přikulil větší sourozenec, který ho hravě odhrábnul a vypil mu jeho díl. Neměla jsem sílu to takhle nechat, a tak v době, kdy jsem byla doma, jsem při kojení „asistovala“. Pohlídala jsem si, aby se malý dostal při kojení k největšímu cecíku a pomohla jsem mu ukočírovat tu jeho zuřivost…Později jsem mu jednou nebo dvakrát denně dala ještě z lahvičky. Jakmile nabral váhu a byl na tom jako ostatní, nenechal se jen tak odstrčit a dostal se kam měl sám.

I když jsem miminkům pravidelně střihala drápky, musela jsem Elince ošetřovat poškrábané bříško. Když jim narostly zoubky, což bylo docela brzo, viděla jsem, jak se Elince protáčejí oči. Nedivila jsem se, měly je ostré opravdu hodně. Byla statečná, vydržela je kojit 7,5 týdne, ale pak už miminkům jasně vysvětlila, že máme je už jen na hraní.

Jsem ráda, že jsme zvládli i kojení. Obdivuji všechny chovatele, jteří musí z nějakých důvodů dokrmovat miminka a vstávat k nim co dvě hodiny. Je to náročný kojící maraton, ale pro život a zdraví těch maličkých je schopen člověk udělat cokoliv. Kdyby si ten, kdo si štěně kupuje uvědomil, co všechno chovatel obětuje a musí vydržet v těch dvou měsících, jistě by si štěňátka více vážil….