Vítejte na stránkách naší pestrobarevné smečky. Její složení není, ani nebude velkolepým chovatelským plánem, ale tak trochu souhrou mnoha nevšedních okolností. Ale dovolte mi vrátit se na úplný začátek.

Již v dětství jsem projevovala lásku ke všemu živému, od žížaly, přes žábu po koně. Moje maminka měla často smrt v očích, když jsem jí k odpolední kávě přinesla polomrtvou myš, a potřebovala jsem jí zachránit, nebo když jsem ve 4 letech běhala mezi nohama koní v ohradě. Přes tento široký záběr se nakonec mojí největší láskou stali psi.

Mým životem prošla řada psů různého původu a velikosti, a každý z nich můj život významně obohatil. Asi díky tomu jsem se nikdy nezafixovala na určité plemeno, ale objevovala jsem krásy mnoha z nich. Jejich portréty a příběhy postupně doplním na stránky.

Co ale rozpoutalo založení CHS Cederikon?

Jak už název CHS napovídá, byl to můj strakatý holohlávek. Co je naprostým paradoxem, asi půl roku před tím, než jsme si našeho peruánka přivezli domů, jsem tvrdila, že se mi peruáni nelíbí (chovatelka se mi dodneška směje). Jak to, že jsem si ho tedy pořídila?

Původně byl mým snem čínský chocholatý pes (HA), byla to vize daleké budoucnosti, ale po náhlé smrti naší fenky Sáry, jsem byla blízko kolapsu, a náš Čaky také, tak mě manžel vyhnal podívat se na štěňátko. Bez nějakých ambicí jsem jela do CHS a vybrala Čakymu kamaráda s tím, že ho jednou vystavím, a uchovním. Timíček se ukázal jako velké sluníčko, které pomohlo mě, i Čakymu zvládnout hluboký smutek ze Sářiny smrti. Díky blízkosti naší chovatelky jsme se nakonec spřátelily, a já jsem blíže poznala peruánku Čiku . Na rozdíl od těch, co jsem viděla na fotografiích se mi opravdu líbila, a to nejen vzhledem, ale i povahou. Přesto by mě v té době ani náhodou nenapadlo, že si do bytu 2+1 pořídíme třetího psa.

Dva měsíce po tom, co jsme si přivezli Timíčka se narodil Čice vrh C. Byla jsem dokonce při porodu. Později jsem zkoušela vymýšlet nějaká hezká jména na C, pro případ, že by se Gabče (Gabriela Zemancová CHS Gavany´s Bohemia) nějaké líbilo. A to mé, dostal černobílý pejsek, který se mi od počátku nejvíc líbil. Po nějakém čase byla všechna štěňátka zamluvena, jen Cederik stále ne. V té době jsem jen tak, ukázala manželovi peruána na internetu, a on se do něj okamžitě zamiloval, a myslel to vážně. On ho opravdu chtěl, chtěl k sobě psa na běhání.

Jeli jsme se na štěňátka podívat, a schválně jsme mu neřekli, které je ještě volné. Co bylo neuvěřitelné, jakmile Cederik mého manžela uviděl, začal se hrabat na ohrádku a vřeštět, takové to: “Vem si mě!!!”, a manžel po něm sáhl, jak jinak, a řekl:” Tenhle se mi líbí nejvíc.” My jsme se jen usmály a bylo rozhodnuto.

P.S. – stejně to byl od Sidika podraz, protože doma dal jasně najevo, že je jen MŮJ :, ale Timi to pochopil, a tak si to se Sidikem vyměnil a je pánečkův.

Cederik, doma nazývaný Sidi byl už od štěněte velmi impozantní tvoreček, sousedé se na něj chodili dívat jako na něco úžasného. Odmala se pohybovat s velikou elegancí a celkově z něj vyzařuje nepopsatelné fluidum. Takového psa nevystavovat by byla nesmírná škoda, a tak jsem se díky Sidikovi začala věnovat výstavám. Peruánský naháč si mě natolik získal, že jsem zatoužila se také podílet na jeho chovu.

Jelikož jsme přesídlili do domečku, pořídili jsme si Geenu (Lovely), abychom mohli alespoň čas od času pozorovat zázraky početí, zrození a batolení, a aby nás tu někdo také dobře ohlídal, přibyla k nám Safira. Safira přesně splňuje mou představu o rodinném psovi. Miluje děti, i celou rodinu, je přiměřeně aktivní, a ráda se učí, no, a ve svých 4 měsících už začíná projevovat známky hlídání. Geena je jejím naprostým protipólem, je to něžné a milé stvoření, pro celkové pomuchlání.

V roce 2008 jsme si nakonec splnili sen a pořídili Sidimu kamarádku Alyshu, které doma říkáme Elis. Moc nás překvapilo, jak krásně zapadla do naší smečky. Od mala to bylo hyperaktivní stvoření, které jsme museli zavřít, aby se vůbec vyspalo. Často se Sidim prohánějí Safiru a Elinka jí nezřídka visí na vousech nebo na hadru, o který se tahají, ale jinak jsou to velké kamarádky. Sdílejí také společnou zálibu udělat si pískací hračku z našich koček. Garfield je neuvěřitelně trpělivý, protože Elince dovolí, aby s ním vytírala povahu. Doufáme, že se jednou dočkáme cupotu malých nožiček Sidiho a Elinky.

V naší CHS se chceme zaměřovat na kvalitní výběr rodičů, a to nejen podle výstavních titulů, ale také podle povah. Budoucím štěňátkům, i jejich maminkám chceme dopřát co nejlepší péči, a to nejen ve stravování, ale v celkově plnohodnotně prožitém životě plném lásky. Pro naše budoucí štěňátka bych si přála co nejrozumnější pánečky, kteří ví, co od jimi vybraného plemene čekají, a jsou připraveni prožít s ním celý jeho život, až do konce.