V poslední době jsem se zájmem přečetla několik článků, které se zabývají rozborem pudů vlků a dalších divoce žijících psů. Autoři zde vysvětlují chování psů, právě ve srovnání s vlky. Našli se ale i tací, kteří tvrdí, že pes je pes a vlk je vlk a že nelze aplikovat vše vlčí na psa. Musím říct, že právě posledně zmíněný komentář mě velmi uklidnil. Když totiž pozoruji svou smečku, myslím, že by se v přírodě podobala městské slečně na podpatcích a s velkým těžký kufrem, která se vypravila v minisukni táborničit do lesa. Proč? Inu, kdyby dal člověk našim psům na výběr, co by si s s sebou vzali jako Robinson Crusoe na pustý ostrov, vybavili by se velmi zajímavě.

Míč a fotbalový pud

Tak například naše Safi. Od mala ji fascinovaly fotbalové míče, když měla tu možnost (což díky nepořádnosti našich dětí měla), ukradla, tedy pardon, ukořistila si pro sebe fotbalový míč. Její kořistnický pud zašel tak daleko, že při tréninku fotbalového týmu překousala poměrně silné vodítko a šla hráčům míč prostě zabavit. Kupodivu neměli pro její fotbalové pudy tolik pochopení jako my a po jejím odlovení putovala do prostoru nejbližší dodávky, alespoň do doby, než pánové dokopou. Doma se její fotbalový pud zdá ještě silnějším. Pokud si s ní kopeme, míč si vehementně brání, kličkuje a když už je hodně utahaná, neváhá i faulovat. Potom si míč jednoduše odnese a leží na něm, aby jí ho nikdo nevzal. Nevím, jak by psovi pomohl míč přežít ve volné přírodě, ale jedno je jisté, na pustém ostrově by se docela hodil i psovi, aspoň by byla nějaká švanda.

Kamarádčina fena je ve vztahu k míči ještě důmyslnější, nejen že si jej důsledně hlídá, ale také si s ním, pokud není nikde v okolí dobrovolný házeč, dokáže sama výborně vyhrát. Vyběhne na kopeček, míč upustí, a pak rychle peláší dolů, aby ho sama sobě donesla. Inu pudy jsou pudy.

Podprsenka a další cennosti

Další zajímavou kořistí jsou různé druhy prádla. Naše mladší fenka od mala vyniká nezlomnou touhou ukořistit boty, a po té, co jí byly zakázány, tak ponožky. Mysleli jsme si, že tento její pud je ryze štěněcím projevem, ale to jsme se mýlili, on se jí drží i nadále. Co je ale velmi zajímavé, že není ponožka jako ponožka, umí si velmi pečlivě vybrat. Vytřídí si ponožky podle oblíbených lidí a ty potom systematicky krade, díky tomu budu v nejbližší době chodit pravděpodobně bosa… Další oblíbenou kořistí jsou postavičky vojáčků, vzhledem k tomu, že naše malá fenka je původem číňan, docházím k závěru, že má jakousi neutuchající touhu vybudovat si tajně mocnou armádu, jen by měla být ke svým pěšákům poněkud laskavější, aby to nebyla armáda válečných vysloužilců.

V neposlední řadě bych mezi psi pudy zařadila i fetišismus, neboť minulý týden mě udivila naše kníračka. Sebrala jsem si krásně bílé, navoněné a čerstvě uschlé prádlo, postavila jsem si koš s ním do kotelny a odběhla říci pár slov sousedce. Když jsem se vrátila, válel se převržený koš na zemi, to samo o sobě mi už zvedlo adrenalin, ale co mě dodělalo, když vidím tu černou můru, jak lítá po zahradě a v hubě má moji teď už ne moc bílou podprsenku. Opravdu si ji ulovila, protože vydat ji tedy nechtěla ani omylem a vybízela mě, ať ulovím já ji, pokud ji ještě někdy chci nosit. Nevím, k čemu je velké kníračce podprsenka, ale když nad tím tak přemýšlím, ona je vlastně v té pubertě…

Pánové a dámy

Když jsem se tak zamýšlela, ohromil mě fakt, že zatímco naše dámy jsou ve výběru kořisti velmi originální a vynalézavé, naši pánové opravdu zůstali chlapy se vším všudy. Jejich kořist by se dala shrnout slovy: “Ženy, víno a zpěv.” Opravdu, pokud měli od mala něco ukořistit, bylo to žrádlo, žrádlo, žrádlo a pak psí slečny. Že by ta mužská část psí populace byla přeci jen blíž přírodě?