Už několik let jsem tajně snila o tom, že mě a manželovi pořídím pásy na dogtrekinkg, kam si budeme moci zapojit víc našich hafanů a s volnýma rukama se vydat na nějakou tu tůru. Vzhledem k tomu, že obzvláště na dovolené podnikáme dlouhé procházky, zdálo se mi to jako ideální výstroj. Když se mi konečně sešly korunky, zavolala jsem si o radu přímo do firmy, kde se tyto věci vyrábějí. Majitel firmy je moc fajn člověk a tak jsme dali dohromady, co všechno budeme potřebovat, aby si mohl každý z nás zapojit na pás tři psy. Každé trojspřeží je jinak velké a i tato okolnost se musela vzít v potaz. Kromě opasku jsme si tedy objednali popruhy, které tlumí nárazy a ještě prodlužky a spojky, které mají psům zabránit v tom, aby se motali jeden přes druhého. Nemohla jsem se dočkat, až vyrazíme.
Konečně bylo o víkendu hezky a počasí přímo vybízelo k výletu. Natěšeně jsem sbalila batoh, dala do něj misku a dost vody pro 8 psů. Nezapomněla jsem také na nějakou tu dobrůtku, jak psí, tak i naší. Sama jsem se vybavila fotoaparátem a moc jsem se těšila, jak to všechno zdokumentuji.
Jakmile jsme si navlékli pásy, nastala davová hysterie. Jakmile se u nás doma dotknete obojku nebo vodítka, všech osm psů si myslí, že jdou všichni ven. Začnou ječet a pobíhat nadšeně kolem. Většina z nich je přesvědčena o tom, že právě ON bude okšírován jako první. Nasadit postroj osmi psům opravdu není legrace. Obzvláště, když Toffee zdrhne ven a odmítá přijít aspoň na metr… Když už se nám konečně podařilo nacpat všechny do postrojů, nastala chvíle, kdy se měli psi zapojit na pás. Když jsem to všechno vzala do ruky, připomínalo to spíš chobotnici, než smysluplnou směs šňůr. Naštěstí se jen tak nevzdám, a tak po dalších dvaceti minutách byli všichni psi přikurtováni na své místo. Tři velcí psi na jeden popruh, tři malí na druhý a dva zbylí na vodítka. Uf!
Jedné z našich fen přezdíváme „blondýna“. Ona je milá, krásná, něžná, ráda se mazlí…jen v hlavince má trochu vymetýno…Tušila jsem, že ne vše půjde tak hladce, jak jsem si představovala, ale to co mě následně čekalo, předčilo úplně všechna má očekávání. Naše blondýnka zapojena do jednoho trojspřeží, zajištěná popruhem proti zamotání, zahájila svůj obvyklý kroužící tanec (ona totiž jak říkáme, běhá v kruzích). Během chvilky zamotala nejen sebe, ale také zbylé dva psy s ní zapojené. Nervy mi začaly pracovat. Vymotala jsem jí a snažila jsem se přimět jí k pohybu vpřed, abych jí zabránila zamotat se znova. Během cesty na polní cestu vzdálenou necelý kilometr jsem jí rozmotala nejméně desetkrát. Zbylí dva psi z ní byli stejně na nervy jako já. V duchu jsem manželovi záviděla jeho celkem spořádané trojspřeží, které už pochopilo co se od něj očekává. Po dalších dvěstě metrech už jsem s ní klepala ve vzduchu a říkala jsem si, že pokud by jí někdo zapojil do spřežení, tak se řítí do jisté záhuby. Oddělala jsem spojky proti zamotání, protože zamotání s nimi bylo ještě horší než bez nich. Její lano jsem si přidržovala jako vodítko a i přes mé velké úsilí byla procházka víc psychopatická, než oddychová. Na focení jsem neměla ani pomyšlení, takže brašna s foťákem mi spíš překážela, než by byla k užitku. V lese jsem už nevydržela a ze spřežení jí vypojila. Běhala si z vesela ve svých kruzích a já měla černo před očima.
Procházku jsme zkrátili nejméně na polovinu, protože já byla zralá na infarkt. Psi byli z nového náročného úkolu utahaní tak, jako by šli přinejmenším na Bezděz, takže jsem jisto jistě věděla, že o nich po zbytek dne neuslyšíme a některé ani neuvidíme. Cestou zpět jsme je chtěli ještě nechat vylítat, tak jsme je všechny vypustili na volno. Po dvou minutách jsem zahlédla psa, který kráčel s paničkou proti nám. Okamžitě jsem si zběsilou smečku zavolala zpátky a hybaj na kšíry. Jako smečka příliš netolerují další psy, obzvláště pokud jsou mužského rodu. Prošli jsme kolem sebe relativně v klidu a odkráčeli k domovu. Následovalo opětovné odkšírování celé smečka. Místo kafe jsem si vzala deku a polštář a svalila se na gauč. V okamžiku se mi pod a nad deku nacpalo našich šest domácích psů. V pozici „skrčenec“ jsem usnula a všichni hafani taky….
Jedno vím už teď jistě. Kšíry budeme používat ve složení 2 a 2 a smečku vystřídáme a blondýna? Ta bude chodit sólo!