aneb děsivé svědectví o amerických psích aukcích
Viděl jsem tam malá štěňátka – potomky Bluejointa, znal jsem jejich osud a kdybych měl peníze navíc, koupil bych je… Potkal by je lepší osud, stejný osud jako naše štěňátka vyrůstající v milujícím prostředí. Dále jsem viděl těhotnou fenečku, čekala štěňátka každým dnem. Když ji večer zavírali zpět do boxu, byla vystrašená k smrti…
Edwardovy zážitky z aukce
Úvodní slovo jsme dali Edwardovi, jednomu z těch, kterým není lhostejný osud psů, kteří se stali pouhým obchodním artiklem. Zachází se s nimi jako se zbožím, zbožím, které je tu především od toho, aby z něj plynuly peníze. Psi žijící v otřesných podmínkách, štěňata bez maminek, březí feny rodící bez pomoci a ošetření, malé kotce, nedostatek potravy a veterinární péče, nemoci, podvýživa i smrt… Ne, nevrátili jsme se do dávné minulosti, to je realita dneška. Poslední zprávy jsme obdrželi na počátku roku 2008. Co možná překvapí ještě více, je fakt, že se nejedná o neřízených chov nějaké pološílené ženy, ale o zcela legální, americkou burzu se psy.
Pokud se vám zdá celá situace na míle vzdálená naší zemi, a tudíž se nás netýkající, jste na velkém omylu! Realita je bohužel smutným dokladem, že tomu tak není. Peníze hýbou světem, a to i chovatelským. Pro některé lidi se stal chov psů výnosným obchodem, pro některé dokonce výhradním způsobem obživy. A jsme u kamene úrazu!
Cílem takových „živnostníků“ (pokud svou živnost vůbec legalizovali) je získat „za málo peněz hodně muziky.“ Neboli štěňata vychovat s co nejmenšími náklady, prodat co nejdříve, lhostejno kam, hlavně že z toho budou kýžené peníze. A tak díky takovému přístupu končí na amerických a jiných burzách také v Čechách narození jedinci, dokonce i ti s PP. A jak že se tam dostanou? Díky velmi zkušeným překupníkům je možné skoro všechno.
Jsou tak mazaní, že jim někdy naletí i dobromyslní chovatelé těšící se na to, jak bude jejich vymazlenému štěňátku u nových majitelů dobře. Jaké je pak jejich zděšení, že ona hodná paní, co se o štěňátko tak intenzivně zajímala, se už vůbec neozývá, a jak později zjistíte, koupila ve stejné době ještě dalších 5 štěňat od jiných chovatelů.
Pro některé „velkochovatele“ jsou však překupníci jistotou, že jim doma nezůstanou neudaná štěňata a vesele se mohou věnovat odchovu dalších a dalších vrhů… Je velmi překvapivé, že se bohužel jedná i o poměrně vzácná plemena.
A co s „opotřebovanými“ jedinci? Inu, i ojetá auta se prodávají, že? Takže šup s nimi taky k překupníkovi, aspoň nebudou užírat z misek těch produktivnějších…
Přinášíme příběhy těch několika šťastnějších, kteří se dožili lepšího osudu. Za tím, že se takového osudu dožili, však stojí velké úsilí i finanční prostředky několika výjimečných lidí. Patří mezi ně Edward (Ed), Kim a další.
Kim vzpomíná
Z aukce jsme chtěli získat tyto psy: první byl Bluejoint, druhý Golden Spotlight Flash Dance, třetí Golden Spotlight Romeo, čtvrtý byl Umaj…
Důvod proč byl Umaj poslední je prosba Zuzky, získat alespoň jednoho maďarského clumbra. Dosud jsem neměla štěstí najít je….
Pro Bluejointa to byla poslední šance ho získat, protože je starý.
Dneska při sundávání obojku jsem objevila hroznou věc – má jizvu kolem dokola celého krku, takže je patrný otisk obojku. Někdo mu nechal obojek tak těsný, že mu zarostl do krku. Zlomilo mi to srdce a nedivila jsem se, že je tak vystrašený. Hodně jsem s ním chodila a on na mě koukal těma smutnýma, ztracenýma očima.
Co jsem se nad ním naplakala a slíbila mu, že už nikdy mu nebude ubližováno.
Budu mu věnovat extra péči, hlavně jeho krku. Hodně toho prodělal, byl minimálně dvakrát prodán na aukcích, ale věřím, že se časem uklidní a pozná, že už mu nikdo neublíží. Jsem šťastná, že jsme získali Bluejointa, protože je starý, ale neuvědomovala jsem si, proč Raje, už vím – aby dostal druhou šanci.
Ed se vrací ze speciální záchrany.
Jedná se o Bluejointa z Modrého mysu, import z ČR, narozen v roce 1999.
Je nejstarším zachráněným do současnosti a byl mezi důležitými, které jsem chtěla získat. Je mu 9 let a je zázrak, že přežil. Nedokážu popsat radost, že jsme ho dostali z hrozných podmínek, kde žil. Byl velmi šťastný, když viděl Eda, a nemohl se dočkat, až vleze do auta.
Dalším zachráněným je UMAJ, import z ČR, narozen 2003.
Chtěla jsem ho získat už vloni, ale majitel za něj chtěl hodně. Ed říkal, že byl nervózní a nejistý, ale připraven jít s ním a Bluejointem.
Příběh Lucy
Lucy byla třetí v pořadí zachráněných a je to moje doposud největší výzva. Narodila se bohužel na špatné straně, v tzv. továrně na štěňata. Když se ke mně dostala, měla zhruba 16 kg a vypadala jako smrt. Byla velmi nemocná, měla tasemnice, selhávala jí slinivka a měla boláky po celém těle. Neměla naprosto chuť k jídlu a hlavně, měla jen tři nohy. Skutečně jsem nevěřila, že přežije do dalšího týdne. Sám rádoby majitel mi nedoporučoval ji kupovat, jak řekl, byla odsouzena k smrti.
Po veterinárním vyšetření a nezbytné péči Lucy přežila, běhá a hraje si jako ostatní.
I když má jen tři nohy, není pomalejší než ostatní. Je to zázračné dítě! Vrátila se jí záře do očí, která tam chyběla když jsem jí přivezla domů. Nyní, po několika měsících váží zhruba 26 kg, dostává B12 jednou týdně, léky na podporu slinivky dvakrát denně, protože už jí nikdy nebude pracovat tak, jak by měla, a bere i další léky. Miluje lov a důvěřuje mi v tom, že bude žít lepší a plnohodnotný život. Její víra v život je něco, co se dá plně obdivovat. Ona je nyní další důvod proč dělám to, co dělám…
Informace nám zaslala Kim Smith McLendon
www.clumbersinneed.com
Překlad: Blanka Gajdáčková