Život se psem není jenom o štěňátku, dřív nebo později se dostaví stáří a pokud má váš pejsek jak se říká tuhý kořínek a dobrou péči, může se dožít opravdu úctyhodného věku.

Moje děti se mi před lety smály a říkaly, že při mé péči se u nás všichni psi dožijí 15 let. No byla jsem trochu skeptik, ale když se rozhlédnu kolem sebe, měly docela vysokoprocentní odhad…

Mám celkem početnou smečku, ale v tuto chvíli jen tři mladé psy, jednoho ve středním věku a zbytek jsou důchodci.

Někteří už tedy hodně pokročilí důchodci…. s přibývajícím věkem se dostavují různé vrtochy, ztráta sluchu, zraku nebo obojího zároveň, inkontinence a také tak trochu zmatenost. Máme kombinace toho všeho najednou, což vytváří pestrou paletu každodenních situací, u kterých se dneska už spíš smějeme, protože nic jiného se ani dělat nedá…a tak jsem se rozhodla se s vámi taky podělit, ať víte, do čeho jdete 😉

Sidi – nerudný vzteklý stařík

Sidimu táhne na 16 rok, ze sebevědomého a krásného psa se stal vetchý stařík, ale sebevědomí ho rozhodně neopustilo…Momentálně ho přezdíváme „kobra“ …při každém venčení losujeme, kdo bude ten šťastný a dostane ho ven. Sidínek má sice jen dva zuby, ale jsou to špičáky, což pro nás není uplně dobře. Když z venku zavane studený vzduch, je jasné, že už se rozhodl, že nikam nejde. Zaleze do svého domečku a jen zdatný s zkušený jedinec ho umí obratně vylovit a poslat tam kam chceme.

Například nedávno visel Tobíkovi jedním zubem v bačkoře. Jelikož špatně vidí a je vratký, hodně se o sebe bojí a jakoukoliv manipulaci považuje za krajně nebezpečnou, takže oblíknout mu třeba tričko je docela mazec.

Další super věc je hygiena. Na čůrání nosí plínku a kdyby jí neměl, tak nás asi vlna vynese ze dvěří, ale na tu druhou stranu jaksi nic není, a tak náš milý pan elegán občas (venčení nevenčení) zaklekne uprostřed kuchyně…nejlépe když máte konferenční hovor… a vykadí se. Vy se snažíte tvářit neutrálně, ale vidíte rudě a jste zcela bezmocní…někdy ho podezřívám, že to dělá schválně.

Na to že už v 11 letech měl srdce na kaši a říkali jsme si jak dlouho tu s námi bude, tak překvapil 😉 .

Toffee – roztomilá stařenka s plyšákem

Tofince bude 12 let, je pořád milá, roztomilá, mazlivá a vlní se radostí.

V poslední době má dva svoje oblíbené plyšáky…modrého slona a hnědého psa. Slon rozhodně vede, pes zaskakuje jenom když je slon zrovna v pračce. Všude si je nosí s sebou, chodí mě s nima vítat a ukazuje mi je.

Vždycky jsem si myslela, že jí potěším tím, že jí je budu házet, ale ne, ona mi je nosí jenom ukázat. Tak jí je pochválím, pohladím jí a plyšáka a ona je šťastná.

Problém ale nastane, když se jí na plyšáka blbě podívá jiný pes a nedej Bože aby si ho chtěl půjčit, tak to je teda oheň na střeše.

Ze stařenky se stane hotová Xena. Jelikož u nás panuje v psí smečce matriarchát, tak se jí do toho nepletu, ona jim to vysvětlí sama.

Nessie – milá stoletá dáma

Nesinku máme z útulku a nyní je jí minimálně 16 let, z krásné kolie je vypelichaná šmatlavá, ale stále milá stařenka.

Dokud jenom neslyšela, docela to šlo, navigace probíhala ve stylu jako když manžel navádí manželku s autem do garáže. Jenže potom začala i špatně vidět…takže když někam jde, tak jde, musíte jí doběhnout odlovit, dostrkat nebo donést.

Další super věc co umí, je usnout tak, že když spí, visí jak hadrová panenka. Už několikrát jsme pochybovali, jestli žije, ale fakt pořád žije, nevím jak to dělá.

V poslední době se i hodně počůrává, léčba zabrala jen částečně, takže všechno na čem leží a ani ona sama „moc nevoní“.

Těžko se to vysvětluje, ale neuspíme psa, který baští a má relativní radost ze života..

Geena – zmatená blondýnka

Geeně je už přes 14 let, vždycky byla milá, hodná, hezká, ale tak trochu jednodušší…věkem se její myšlení ještě víc zjednodušilo 😀 .

Často sebou hodí na záda a pleská nohama o plastový pelech tak, že se neslyším s tím, komu telefonuju. Když jí okříknu, stějně mě neslyší, radostně sebou hodí znova na záda a plácá se dál.

Občas se tak zamyslí ve stylu: „Co já jsem to vlastně chtěla?…kouká někam skrz zeď a najednou… Já jsem se počůrala…“ Když jí potřebuju chytit, tak protože už taky moc neslyší, lehne si a začne řvát, jako když jí chci zavraždit. Já se samozřejmě leknu taky a nevím, co si musí myslet sousedi…cítím že do budoucna náš život ještě velmi oživí…

Eliška – energická drsňačka

Eliška byla vždycky moc milá a hravá holka, i ve stáří (bude jí 13 let).

Teď už toho moc neslyší a se zrakem už to taky nebude topovka. Díky tomu jí občas zapomeneme na zahradě, protože neslyší naše volání. V létě to neva, ale v zimě je to průšvih, takže po každém venčení musíme psi přepočítat.

Ona má i rozbité pískátko, takže by se pomoci nedoštěkala. Nedávno na procházce mi utekla za jinou skupinou lidí se psy, myslela si, že to jsme my a když jsem jí po 150m a téměř infarktu doběhla, hrozně se divila proč jsem naštvaná.

Díky tomu že druhé moc neslyší, často se lekne a sekne po psovi, který se jí dotkl, tím někdy vyvolá šarvátku, protože dotyčný neví co se stalo.

Občas má chvíle, kdy jen tak sedí a štěká… Haf… mezera… haf… mezera. Je zajímavé, že se ostatní psi nepřidají, protože ví, že štěká jen tak do vzduchu. Mě to teda trochu vadí, ale říkat si můžu co chci, ona mě stejně neslyší, takže se musím zvednout, dojít tam, postavit se před ní a hláskovat…

Další staříci

Mám tu další staříky od 10 let dolů a trochu se děsím, co si na super stará kolena vymyslí oni, ale zatím stačí bohatě tohle…..

Přesto jsou všichni stále milovanými členy naší lidské i psí rodiny a nikomu je nedáme, prostě víc uklízíme, pořídila jsem parní mop a předcházím situacím, které by se mohly nějak vyhrotit a často se tomu i zasmějeme.

Pro někoho břemeno, ale pro mě jako pro chovatele srdcem, je to samozřejmost nechat je dožít s námi, jsou prostě rodina a zaplnili nám tolik let života, na které nejde zapomenout. Až jednou zestárnu, věřím, že mě děti taky nestrčí do důchoďáku …