Nikdy bych nevěřila, že se cena jedné pecky může vyšplhat až na 7000,- Kč… Ale je to opravdu tak, dokonce to může být i víc. Pomysleli jste na dražbu? Že by nějaká slavná osobnost odhodila okousanou pecku od broskve a šílení fanoušci by ji pak vydražili za výše uvedenou sumu? No… dneska není nic nemožné, když se draží i posmrkané kapesníky… Ale tento příběh se fanouškovského šílenství vskutku netýká. Je to spíše příběh o tom, jak se díky takovéto pecce dostal život mého psa až na samou hranici života a smrti. Jelikož se domnívám, že podobně jako já může mnoho majitelů, ba dokonce veterinářů, podcenit příznaky takovéto lapálie, chtěla bych se s vámi podělit o neuvěřitelný průběh peckové anabáze.
Srpen 2008 – krásné letní odpoledne, na naší broskvi se usmívá nádherná úroda broskví. Jedna se zrovna skutálela na zem. V tu chvíli se přiřítila naše lačná smečka, aby si dopřála ovocnou svačinku. Vítěz je ale jen jeden a ten z obavy, aby o ni nepřišel, hodil do sebe broskev se vším všudy. Zírali jsme na něj v ohromení a nechápali jsme, jak může pes velký 10kg polknout něco tak velkého. Měli jsme obavy, jak to dopadne, a tak jsme ho několik dní pozorovali. Nic významného se nezměnilo a tak jsme došli k závěru, že pecka nejspíš bezpěčně proplula trávicím traktem a je venku.
Prosinec (počátek) 2008 – náš pes mívá potíže se žaludkem a častěji než je to obvyklé, zvrací žaludeční šťávy. Baští normálně, tváří se normálně.
18.12.2008 – zvracení šťáv se stává pravidlem každý den, většinou dopoledne tak dvakrát za sebou. Radím se s veterinářem a dostáváme prášky na odbourání překyselení žaludku. Jelikož jsme změnili krmení, přikládáme tyto obtíže změně stravy. Pes žere s chutí, běhá, řádí, jako obvykle.
25.12.2008 – pes od rána zvrací hustou pěnu v několika vlnách za sebou. Jedeme k veterináři. Teplota je zvýšená, dostává injekci proti křečím a antibiotika. Večer začíná psovi nepravidelně bušit srdce. Když ho postavíme na zem, stojí strnule a nahrbeně, vypadá hrůzostrašně. Okamžitě vyrážíme na veterinární pohotovost. Po cestě se srdce zklidní a po příjezdu je tep normální. Dostáváme dvě injekce – na křeče a na kyselost. Dále bereme antibiotika. Pes normálně žere. Ráno odjíždíme na 24 hod směnu (pes s námi).
26.12.2008 – Ráno se ještě normálně nají. Později během dne odmítá potravu, chtěl by jíst, ale jídlo plive. Nechce ležet, ztěžka oddychuje a heká. Usíná ve stoje a únavou padá. Beru ho do náruče, kde ve svislé poloze konečně usíná (já taky…). Odpoledne přestane úplně jíst i pít. To už je mi jasné, že je to průšvih a že budeme bojovat o život. Snažím se do něj vpravit tekutinu po lžičkách a toužebně očekávám konec směny.
27.12.2008 – Ihned po noční odjíždíme na veterinu. Ultrazvuk a následně rentgen potvrzují, že tenké střevo je ucpáno „nějakým“ předmětem, který není dobře vidět. Vzhledem k situaci se již nezdržujeme kontrastním rentgenem a o 2 hodiny později neseme psa na sál. O hodinu později se dozvídám, že už to má za sebou. Onen předmět ve střevech byl pro mě velkým překvapením. Byla to pecka z broskve. Z té broskve, kterou zbaštil o 4 měsíce dříve…. Neuvěřitelné! Pan doktor mi říká, že pecka mohla v klidu ležet v žaludku, kde nepůsobila větší potíže, ale jak se dala do pohybu, ucpala zcela definitivně střevo. Kdybychom čekali déle, začala by střevní stěna nekrotizovat a operce by byla čím dál tím víc komplikovanější…a samozřejmě také nákladnější. Po další hodině si jedu pro psa, který, ačkoli má obsáhlou jizvu na břiše, skáče po kleci půl metru vysoko. Vyřídíme potřebné formality a on kolem nás krouží jako by se nechumelilo. Dávám ho do auta, kde okamžitě skape…je ve svém, u svých a konečně má klid. Pádím domů, protože cítím, jak se mi klíží oči. Jednou rukou ho přidržuji, aby nesletěl ze sedadla, i když je přikurtovaný. Jakmile přijedeme domů, zavrtám se s ním do peřin. Dospávám noční a pes narkózu.
Až do poloviny ledna – Baštíme dietku a snažíme se dohnat ztracené kilogramy. Pomáhají nám ještě léky proti zvracení a antibiotika. Vaříme kuře s rýží a mrkví a dáváme po troškách.
Konec ledna – Pomalu jsme se dostali na původní váhu a bříško už tolik nebolí, jen hrozivé modřiny napovídají, co má náš pes za sebou.
Srpen 2009 – Hodlám pořídit hooodně velkou ohrádku kolem naší broskve. Rozhodně nehodlám „dražit“ další takovou pecku…