V plemeni Československý vlčák se snoubí krása a elegance divokého vlka společně s vlastnostmi psa. Jelikož je nositelem divoké krve, ne všechno s ním můžete řešit stejně jako s jinými plemeny.
Mnoho lidí si také stále plete Československého vlčáka s Německým ovčákem. Proto jsem položila několik otázek na toto téma chovatelkám tohoto plemene Miroslavě Rueda Rodriguez a Hance Kaufmanové.

Jelikož se povídání ukázalo velice zajímavým a také rozsáhlejším, než jsem původně čekala, bude rozděleno do dvoupokračování. Rozhodně se máte na co těšit.

1) Mohla byste nám říci, proč jste se rozhodla pro plemeno Československý vlčák ? Co bylo hlavním podnětem??

M.R.R: Svého prvního psa jsem si směla pořídit jedině s tím, že bude bydlet na cvičáku v kotci. A tam směla být ubytována jen pracovní plemena psů. Vybírala jsem tedy mezi pracovními psy, zároveň jsem ale chtěla něco jiného, než tradičního německého ovčáka. Vždycky se mi líbili vlci a tak když jsem objevila československé vlčáky, byla to jasná volba.
H.K.: Já od dětství miluji vlky. Pro jejich inteligenci, chování k sobě navzájem. Dlouhou dobu jsem se zájmem sledovala pokusy bývalé čsl. armády, která v pohraničních jednotkách pokusně křížila německé ovčáky s vlky a zjišťovala schopnosti kříženců být cvičeni. Když byl v roce 1989 ČSV uznán jako samostatné plemeno, hned jsem si koupila své první štěně. Tito psi mě uchvátili svou inteligencí, svobodomyslností a vlčím vzhledem.

Štěňata ČSV2) Jak byste charakterizovala hlavní rozdíly mezi ČSV a NO??

M.R.R: Na první pohled je jasný rozdíl ve vzhledu těchto dvou plemen. NO, ať už má jakoukoli z povolených barev, má vždy černou masku, skloněnou záď a dlouhé uši a ocas. ČSV má naproti tomu svým vzhledem co nejvíce připomínat vlka. Smí mít pouze vlkošedou barvu (někdy více do šeda, někdy do rezava), má bílou masku a záď je rovná. Typický ČSV má jantarově zbarvené oči, krátké uši i ocas.
Další velký rozdíl je v povaze. Nikdy jsem neměla NO doma, ale na cvičácích i jinde jsme jich potkali hodně. Většina NO, které znám, by běhala pro hozený klacek až do úmoru a neustále se ohlíží, jestli náhodou páníček nevydá nějaký povel. ČSV je naproti tomu velký individualista, který nechápe, proč by se měl honit za klackem, když se nedá sníst a na procházce se mnohem víc zajímá o stopy zvěře či kolemjdoucí psy, než o svého majitele. Ne že by páníčka spustil z očí, ale koneckonců už ho zná a tahle cizí fenka (pejsek) jsou zrovna teď zajímavější.

Československý vlčák3) Jak probíhalo úplně první soužití s ČSV u vás??

M.R.R: Úplně prvního ČSV jsem si přivezla jako ročního z útulku. Byl v katastrofálním stavu, měl ekzém, byl vyhublý, všeho se bál. Stačilo ale pár měsíců a s pomocí kvalitního krmení, pravidelného pohybu a veterinární péče byl pes jako nový. Fyzicky. Po psychické stránce to bylo horší. Ke mně se choval skvěle, jak jsme však vyšli za bránu cvičáku, už byl nervózní. Bál se mužů, bylo vidět, že ho někdo zřejmě tloukl, bál se uzavřených prostor, poletujících papírů na silnici, náklaďáků. Částečně se mi to podařilo napravit, ale klidný a pohodový pes se z něj nikdy nestal.
H.K: Můj první ČSV byla fenka, která měla nejbližšího vlka ve čtvrté generaci. V rámci socializace trávila veškerý čas v úzkém kontaktu s lidmi. Dopoledne se s manželem kodrcala buď na sedačce nákladního auta nebo v kabině nakladače. Odpoledne jsme s ní trávili na procházkách mezi lidmi. Vyrostla z ní velmi sebevědomá fenka, která se cítila dobře jak mezi lidmi, tak na jakémkoliv rušném místě.

4) Máte nějaké ?veselé historky? spojené s tímto plemenem??

M.R.R: Veselých historek má každý majitel ČSV jistě dost. Obvykle jsou to ty, které popisují zážitky, které nebyly vůbec veselé v momentu, kdy se staly. ČSV, ať už dospělý pes nebo štěně, je velice vynalézavý v překonávání různých překážek a destrukci čehokoliv. KdykoliČeskoslovenští vlčáciodcházím z domu s pocitem, že jsem schovala z dosahu vše a tedy se nemůže nic stát, mohu si být jista, že mi naše Ali připraví nějaké překvapení. Jednou jsem s tím dobrým pocitem odešla s manželem do kina, a když jsme se dobře naladěni vrátili, nemohli jsme věřit vlastním očím. Ali se doma bavila tím, že zotvírala všechny šuplíky botníku a vytahala ven všechny naše boty. Důkladně je prozkoumala a vybranou botu, manželovu sváteční, s chutí zkonzumovala. Nechala mu jen podrážku. Že jsme ji nikdy neučili botník otevřít, asi nemusím dodávat.
H.K: Mou veselou historkou je naše jen několikahodinové vlastnictví krůťat na výkrm. Dodnes nepochopím, jak se mohl dospělý ČSV vejít do otvoru, ve kterém se i kočka musela přikrčit.

5) Může se majitel ČSV vydat se svým psem na procházku na volno např. po lese ? Jak silné lovecké pudy můžeme očekávat ??

M.R.R: ČSV má skutečně silný lovecký pud. Přivolání je třeba cvičit už od ranného věku štěněte, hodně odměňovat a chválit. A v rizikových oblastech, kde se pohybuje hodně zvěře, je rozhodně lepší mít psa, není-li plně pod kontrolou, na vodítku. Samozřejmě je možné ČSV naučit, aby si zvěře nevšímal, ale je to těžká a dlouhodobá práce a ne každému se to podaří. Já se svými psy na volno v lese chodím, ale jakmile zahlédnu, že psi už zvedají čenichy proti větru, špicují uši a nasazují ten nervózní lovecký pohled, připínám je na vodítko. Už se nám to mnohokrát vyplatilo.
H.K.: Já mám čerstvou zkušenost se zajícem, který mi přeběhl přes cestu těsně před psy táhnoucími sáně po lesní cestě. Fenky se na něj podívaly, ale z cesty naštěstí neseběhly. Chodíme venčit do polí, kde psi občas něco vyplaší. Ale vždy se dají odvolat. Musím souhlasit s Mirkou, že je nutné ČSV učit lhostejnost ke zvěři od malička.

Vlče6) Vlci se dorozumívají vytím, projevuje se toto dědictví také u ČSV ??

HK: Ano, ČSV obecně více vyjí. Dali by se přirovnat třeba k huskyům. Ale i vytí se dá vhodnou výchovou minimalizovat. Kromě občasného vytí prakticky není ČSV na zahradě slyšet. Je známá jejich nechuť ke štěkání. Tudíž se nestane, že by ČSV štěkal např. na člověka procházejícího 20m od plotu. ČSV je tichý pozorovatel, který by spustil až když by vetřelec vstoupil velmi blízko nebo přímo na jeho teritorium. Tato nechuť ke štěkání je bohužel překážkou ve výcviku, např. ve výuce štěkání na povel. Tento cvik nemají ČSV v oblibě.

7) Má ČSV nějaké zvláštní nároky na stravu ??

M.R.R: Majitelé ČSV se obvykle dělí na dvě kategorie ? na krmiče granulí a na zastánce přirozené stravy, tedy syrového masa. Pes sám, když si může vybrat, dává samozřejmě přednost masu před granulemi. Nelze ovšem krmit pouze maso a ne všechny druhy masa jsou pro psy vhodné. Kdo se tedy rozhodne krmit ?přirozeně?, obvykle podává syrové nebo vařené drůbeží, hovězí nebo rybí maso, přílohou bývá rýže, ovesné vločky, těstoviny apod., přidat lze trochu zeleniny, někdy vejce, mléčné výrobky atd. Krmiči granulí mají práci usnadněnou, nasypou psu pouze určenou denní dávku a mají vystaráno. Tady lze snad jen doporučit krmení kvalitními granulemi střední či vyšší třídy, rozhodně ne levnými krmivy ze supermarketů.

Pokračování příště…..

Stránky chovatelek, které se na příspěvku podílely:
CHS Od Úhoště a CHS Vlčí sen