Slovo chov je kořenem mnoha zajímavých slov, jež nějakým způsobem souvisejí s chovatelstvím. Podívejme se na to, co všechno se tam často schová.
Chovat
Chov zvířat by zcela jistě měl zahrnovat slovo chovat. Chování je příjemná činnost, kdy něžně bereme do rukou (nejen děti), ale i zvířata a mazlíme se s nimi. Rovněž je pozorujeme a vyjadřujeme jim své city. Bereme ohled na jejich potřeby a když to situace vyžaduje, utěšujeme je. Ten, kdo opravdu chová, zcela jistě doslovně bere do náruče všechny živé tvory, které má doma.
Uchovat
Cílem většiny chovatelů je uchovat vlastnosti nebo vnější vzhled svých zvířat. Chov je prostředkem, jak toho docílit. Většina chovatelů touží nechat si potomka po svém miláčkovi nebo šampionovi a po další generace sledovat, jak se jeho geny předávají dál.
Zachovat
Dalším cílem je ve většině případů zachovat rod. Tento pud je běžný nejen u zvířat, ale i lidé po sobě chtějí zanechat osobní památku. Chovatel tak bedlivě střeží své rodové linie a plánuje do budoucna. Tiše doufá, že až jednou zestárne, převezme jeho žezlo jeho potomek. To se ale bohužel ve většině případů nestává, protože chovatelem se člověk nerodí, ale v chovatele člověk vyroste.
Vychovat
Chovatel je také vychovatelem. Svoje zvířata, ale i jejich potomky dokud jsou ještě u něj doma vychovává a správně socializuje, aby z nich vyrostli plnohodnotní jedinci. Záleží mu na tom, aby byli přínosem a ne přítěží. Pokud je to možné, vychovává si také svého nástupce, který převezme jeho „žezlo“ a dál bude pokračovat v jeho započatém díle.
Schovat
Bohužel se stává, že za chovatelství někteří lidé schovávají své strachy, nedostatek peněz a jiné ne příliš lichotivé vlastnosti. Snaží se prosadit alespoň někde a chtějí vyniknout za každou cenu. Pro některé je chov jen prostředkem k získání peněz a prestiže. To všechno se bohužel velmi negativně promítá v chovu všech zvířat. Místo spolupráce mezi chovateli nastává nevraživost, místo zlepšení plemene dochází k jeho degradaci, zvířata žijí často ne v nelidských, ale i v nezvířecích podmínkách a stávají se z nich továrny na potomky… V chovatelství se raději neschovávejme…
Pochovat
Když náš zvířecí miláček dojde poslední cesty, je přirozenou povinností chovatele ho naposledy „pochovat“ a připravit mu důstojný odchod. Za léta, kdy nám poskytoval lásku, souznění, naučil nás novým dovednostem a utužil naše vlastnosti si to jistě zaslouží.
Pochovat chov
I to se může stát, a to nejen doslova tím, že chovatel se svým chovem končí, ale také dlouhodobě nevhodným a pro budoucnost fatálním výběrem chovných jedinců. Toho docilují zejména lidé, kterým jde hlavně o sebe a o svoje zvířata. Nekoukají příliš na zdraví a na exteriér a nedbají ani na dědičnost, hlavně že se jejich zvíře nebo odchov prosadí. Tímto způsobem zcela jistě pohřbí (pochovají) mnoho dobrého, co v plemenu je.