Na počátek si dovoluji citaci paní Malátkové, s níž musím opravdu souhlasit. “Coursing je psí krasobruslení.”

Když nás konečně začala opouštět zima, vzala jsem své psy na pole a s radostí v duši jsem pozorovala, jak moje malá smečka peruánů doslova poletuje rychlostí větru sem a tam a ještě se při tom stihnou okusovat. Jejich smysl pro pohyb je tak osvobozující a pohled na ně je nádherný. Vzhledem k jejich nadšení k běhu jsem se v tu chvíli rozhodla, že s nimi zkusím coursing. Je to sport, který je pro ně dělaný.

Zavolala jsem několika lidem, kteří mají s coursingem zkušenosti, abych zjistila co a jak a velmi záhy jsme se přihlásili na první tréning. Vypravili jsme se jako rodina na 170km dlouho cestu, protože v našem okolí se tomuto sportu bohužel nikdo moc nevěnuje (to se snad změní). Potřebovala jsem pochopit, jak vše funguje a osahat si to.

Cesta probíhala podle očekávání, Toffee slintala jako bernardýn a docela jsem se divila, že kufr auta neplave. Ela a Sidi byli v napětí, kam se to jede. Navigace neselhala, takže jsme moc nebloudili a včas jsme dorazili na místo. Jen počasí trochu zklamalo. Jaro se zase někam schovalo a byla zima a studený vítr. To ale nezkazilo nadšení žádného z účastníků.

Sešla se velmi pestrá skupinka psů. Kromě chrtů zde byli teriéři, beaglové, ohaři, basenži, pudl i číňánci. Z počátku jsme sledovali, jak běhají již zkušení nadšenci. Byla to nádhera. Každý pes má svůj osobitý styl běhu, někteří se i doprovázejí štěkáním. Jsou tu ti tací, kteří si dráhu důmyslně zkrátí, protože ví, jak to s tím střapcem chodí. Krásný pohyb, hra svalů a rychlost, opravdu je na co se koukat. Věřím, že se na coursingu nikdo nenudí.

Rozhodli jsme si vyzkoušet naše pejsky. Sidi, který se mi zdál jako nejvhodnější adept mě trochu zklamal, jakmile totiž uviděl dámské osazenstvo, došel k závěru, že je zde na přehlídce krásy a raději se věnoval něžnému pohlaví. Elinka na tom byla o něco lépe, ale po několika týdnech strávených s miminky ji zajímalo úplně všechno. Nejlépe si vedla Toffee, ale i v jejím případě bude nutné trénovat doma, aby se dokázala soustředit jen na návnadu. Jak jsme se dozvěděli od paní Malátkové, každý pes není stejný a někteří domácí tréning opravdu potřebují. Nenechala jsem se ale odradit, protože coursing se mi opravdu líbí a má mnoho příjemných aspektů. Například to, že se pes krásně vyběhá v přírodním terénu, majitel k tomu nepotřebuje velkou fyzičku a ještě jsme všichni na vzduchu a stále je na co koukat.

Vymrzlí, ale spokojení jsme usedli do auta a vydali se na zpáteční cestu. Byli jsme plní dojmů a nápadů, jak trénovat doma. Teď už zbývá jen to uskutečnit.