Hurá! Hurá! Skáču po kuchyni a velmi se raduji, skoro to vypadá, jako bych zdědila aspoň milion. Ale to je omyl. Důvod mojí radosti? Naší mladé fence konečně stojí ucho… „Cvok,“ řeknete si, a popravdě si tak někdy připadám, ale mě to nevadí. Kdo mi porozumí? Inu zase jen pejskař tělem i duší.

V podstatě jsem šťastný člověk. Ke štěstí nepotřebuji drahé auto, výstavní vilu, vysoký plat nebo nové šaty, vystačím si se stojícím uchem… Jako chovatel psů se mám stále z čeho radovat – zvládli jsme chůzi na vodítku, umíme výstavní postoj, zvládli jsme chůzi tunelem a na nádraží, stojí nám uši (u některých to bude spíš „leží nám uši“), zvládli jsme první, druhou, další…výstavu, vyrostli nám všechny zuby, udělali jsme zkoušky, bonitaci, čekáme štěňátka, máme dobré majitele pro štěňátka, štěňátkům stojí uši… No uznejte, jako pejskař se mám stále z čeho radovat. Oproti tomu mají normální smrtelníci v podstatě omezené možnosti…

Když nakupuji kilometry náplasti v lékárně, a to již po několikáté, lékárnice už přesně ví, co na co potřebuji. Manžel a děti mi doma asistují s lepením neposlušných oušek a všichni známí, kteří mají podobné „radosti“ za sebou jsou ochotni mi poradit, jak co vylepšit, v opačném případě mi alespoň fandí. Je hezké mít kolem sebe tolik spřízněných duší.

Když se mi narodí štěňátka, mohu se o radost podělit s mnoha a mnoha podobně stiženými jedinci. Vzhledem k moderním vymoženostem mohu svou radost sdílet s pejskaři z celého světa. Prostřednictvím facebooku se informace i fotografie šíří rychle, a tak hned víme, komu se co kde narodilo a jak miminka vypadají.

V poslední době se už netrápím tím, jak půjdu nakoupit cestou ze cvičáku. Věřím, že mé okolí pochopí, že nemohu být sterilně, no někdy i nesterilně čistá. Netrápí mě kam mi padne která lokna, obzvláště když je zmoklá a nestresuje mě nový trend kalhot, protože erárně nejlepší jsou tepláky, pokud možno tmavé barvy.

V podstatě zjišťuji, že přítomnost psa či psů v rodině působí jaksi antistresově. Člověk se přestane zaměřovat na své ego a na svou postavu. Netrpí depresemi z toho, že už po desáté dávají komisaře Rexe, protože má svých Rexů dost na zahradě a ti mu vytvářejí jeden seriálový díl za druhým. Lidé vlastnící psa jsou nuceni se pohybovat venku, ať se jim chce nebo ne. Procházky jsou jak známo dalším antistresovým faktorem, a pokud vás vleče čtyřicetikilový hafan, je velmi pravděpodobné, že díky rychlé chůzi i zhubnete nějaké to deko. Díky pobytu na čerstvém vzduchu pak lépe spíte a prášky na spaní můžete úplně zahodit.

Dá se říci, že pejskař je v podstatě velmi šťastný člověk. Má velmi mnoho důvodů k radosti a těch v dnešním světě moc není.