Každý pes, i ten nejmenší, by měl ovládat několik základních povelů. Proč? Některé povely jsou nutné pro klidné soužití ve vašem domě nebo paneláku, jiné mohou pejskovi dokonce zachránit život. Nemluvím teď o povelech jen pro velká plemena, ale opravdu o povelech “pro život”, jak je mnoho z nás používá (v různých obměnách) doma, při komunikaci se svými psy. Tento článek neberte jako návod profesionální cvičitelky, ale jako léty odzkoušený typ, co je dobré pejska naučit, aby se vám s ním dobře žilo, a na druhou stranu, aby on znal své hranice a věděl, co od něj žádáte.

MÍSTO

Každý z nás má doma své” místo. Svou židli, postel, oblečení,boty… Stejně tak by zcela přirozeně měl mít toto místo náš pes. Každopádně svůj pelíšek (není dobré, aby za něj považoval vaši postel, i když ho občas pozvete), své misky na vodu a potravu, svůj obojek a vodítko a své hračky.

Povel “místo” byl měl psa přimět, aby se odebral na ?své místo”, což je zpravidla jeho pelech. Jeho pelech by pro něj měl být příjemným místem odpočinku a klidu, ne trestnou zónou, i když někdy bude na své místo možná odeslán, když něco vyvede.

Proč by měl pes tento povel znát? V průběhu času nastanou situace, kdy jej oceníte např. rozbijete sklenici a nechcete, aby pes pobíhal ve střepech a poranil se, nebo někdo zazvoní a pes by se nejraději vyřítil na osobu za dveřmi, nebo přijde někdo s dětmi a vy si nejste jisti, jak na psa zareagují, a další a další situace. Pro nás je povel ?místo” také synonymem slova dobrou noc” nebo nashledanou”. Když řekneme místo” večer, naši psi si vlezou do svých pelíšků a vědí, že se jde spát, když totéž řekneme ráno, znamená to, že jdeme do práce nebo do školy a naši hafani opět vlezou na svá ?místa” a pomyslně nám zamávají na rozloučenou. Nemusíme s nimi hrát na schovávanou a oblbovat je, když odcházíme pryč, ani se bát srdceryvných scén, protože všechno má své ?místo”.

Jak pejska tento povel učit. Nejlépe hned od počátku, když ho přinesete domů. Připravte mu jeho pelíšek a pokaždé, když jej tam dáte, opakujte slovo ?místo” nebo ?místečko”, jak je komu libo. Večer při ukládání, nebo když štěně usíná, přidávejte na místo”. Pokud tam pejsek vleze sám, moc ho pochvalte a odměňte. Chce to trpělivost a čas, ale pes záhy pochopí, kde je jeho místo. Bude klidnější a vy taky, protože v jeho životě bude potřebný řád.
KE MNĚ

Toto je vysloveně povel zachraňující život. Pokud ho váš pes umí, můžete mu zabránit, aby vběhl pod jedoucí auto nebo do spárů jiného psa, který by jej mohl vážně zranit nebo zabít.

S nácvikem vůbec neotálejte. Malá štěňata mají přirozenou potřebu následovat svého pána, proto toto období nepropásněte a začněte s nácvikem ihned.

Jeden z našich psů byl tak zvláštní štěně, že ani jako malý capart si s námi hlavu nelámal a šel si, kam ho oči vedly. To byl impulz naučit ho tento povel okamžitě. V té době už jsme měli jednoho dorostence, který tento povel celkem zvládal. Na procházky s sebou nosíme kouzelnou ledvinku”, tedy ona není zas tak kouzelná, ale ryze praktická. Z jedné strany jsou zde sáčky na exkrementy a z druhé zase odměny. Nicméně kouzlo opravdu funguje. Na naše štěňátka voláme ke mě” (z počátku lépe v podřepu) a jakmile přiběhnou, dostanou dobrotu, to opakujeme v různých intervalech, nejlépe tak, aby byla ještě ve střehu. Vědí, že se vyplatí přijít.

Nácvik ale provádíme v místech, kde se nepohybují jiní psi a ve chvíli, kdy jsme si více méně jistí, že pes poslechne. Není dobré, aby si pes zvykl vykonávat tento povel, jenom když se mu chce. Tím je rázem smysl pryč.

Pokud se pes zdráhá přijít, ponechejte ho na dlouhém vodítku a po vydání povelu (pokud sám nejde) jej k sobě lehce přitáhněte a ihned odměňte. Tento povel je potřeba opravdu dovést k dokonalosti. Dokud si nejste jistí, nepouštějte psa na volno, obzvláště pokud má sklony k útěku, štvaní zvěře, pokud jste na frekventovaných místech, nebo kde je více psů. Mohlo by ho to stát život. Jestliže k vám pes nechce přijít, měli byste jej doběhnout a přimět ho povel zopakovat správně, nikoliv jej trestat, když k vám konečně doběhne, pak by si totiž spojil povel ke mně s trestem a příště by se vám raději obloukem vyhnul. Dbejte na to, aby povel ke mně byl spojen s něčím příjemným, s něčím, proč stojí za to přijít.

U nás nácvik ještě vylepšujeme tím, že když jdeme na delší procházku, odběhne manžel několik desítek metrů ode mě, pak psy volá. Oni se mohou přetrhnout, aby přišli. Pak zase zavolám já a oni opět běží jako o život. Prokládáme tento povel i jinými povely nebo třeba výstavními postoji a psy to neuvěřitelně baví. Vyběhají se, zacvičí si a domů přicházejí spokojení.

 

TICHO

Kdo bydlí v paneláku nebo bytovce, ví, že toto je přesně slovo, které chce, aby jeho pes chápal.

Pokud pes příliš štěká či vyje, především v době, kdy jste mimo domov, rozhodně si ticha neužijete ze strany svých sousedů.

Kdysi jsme učili našeho velkého psa štěkat, nevěřili byste, jaká to byla dřina, ale naučit psa ?ticho” je snad ještě těžší. Někteří psi mají také ve zvyku štěkat na zvonek, na kolemjdoucí psy atd.

Tak tedy, jak na to. Budu vycházet ze svých zkušeností, které se samozřejmě mohou u jiných plemen lišit, protože jsou jinak poddajná.

Uvedu příklad. Naši psi se naučili ráno štěkat na zvonící budík. Zní to jako legrace, ale když tři psi začnou ječet úderem páté hodiny ranní, do smíchu nám nebylo. Z počátku jsme opakovali chybu začátečníků. Urychleně jsme vyskočili (téměř s infarktem) z postele a psy pustili. To byla velká chyba. Tím jsme je vlastně naučili, že ječet se jim vyplatí, protože okamžitě dosáhnou svého a jdou k nám. Bylo to čím dál horší.

Celou situaci jsem si probrala z pohledu psa a začali jsme úplně jinak. Zazvonil budík, psi začali ječet. U postele jsme měli srolovaný televizní program. Jeden z nás vyskočil a vydal povel ticho”. Pokud ticho nebylo, přišel ke slovu televizní program, coby trestající nástroj. Se slovy ticho” dostali jeden, dva, tři po papuli a dveře jsme opět zavřeli. Bylo-li ticho, byla odměna, nebylo-li ticho, byl trest. Trvalo to cca týden a my jsme se mohli ráno v posteli klidně protáhnout, v klidu se obléci, protože bylo ticho. To samé jsme dělali večer, když byla štěňata malá a nechtěla spát sama, s tím rozdílem, že jsme používali výraz místo”, aby věděli, že mají jít do pelíšku.

Když už jednou pes pochopí, co tento povel znamená, můžete ho aplikovat na různé situace. Například venku, když se blíží pes a vy víte, že ten váš začne ječet, můžete mu jej řící trochu s předstihem. Asi to nebude hned úplně ?nej”, ale pokroky uvidíte. Nám už někteří psi venku neštěkají, jiní spíše brblají, ale stále máme co zdokonalovat.

Tři věci si stále opakujte – trpělivost, důslednost a pochvala.

O dalších povelech pro život” v dalším díle.