V potemnělé místnosti u kulatého stolu sedí několik lidí. Jeden z nich zrovna přikládá zbraň ke svému spánku, je velmi nervózní a mocně se potí. Oči ostatních jsou na něj upřeny. Pozvolna mačká spoušť………….“cvak“………..rána nevyšla, náboj nevystřelil. Úleva v očích střelce je víc než čitelná. Kulka ho minula…….

Velmi podobné pocity zažívá mnoho chovatelů, kteří si pořizují budoucí chovné jedince. Nevěříte? Dovolte mi, abych vám popsala, co všechno může takových chovatel zažít, co musí absolvovat a na co nesmí zapomenout, pokud chce mít skutečně chovné zvíře. Také vás seznámím s některými životem napsanými historkami, které dokazují, že „nikdy neříkej nikdy“ platí víc, než bychom si mysleli.

Podmínky chovnosti

Každé plemeno má dány určité podmínky chovnosti. Zatím co u některých stačí absolvovat jednu výstavu s výsledkem alespoň VD a bonitaci, u jiných plemen máte pro uchovnění kritérií hned několik. Čím více kritérií musíte splňovat, tím těžší a trnitější může cesta k chovnosti být. S postupem doby se stále více klade důraz na různá zdravotní vyšetření a u mnoha plemen jich přibývá. Cílem je udržet zdravý chov, bez dědičných chorob. Dále musíte počítat s tím, že u služebních plemen budete muset absolvovat také výkonnostní zkoušky a test povahy a u loveckých zase zkoušky lovecké, a tak bychom mohli pokračovat dále.

Zuby

První z věcí, která limituje chovnost zvířete jsou zuby, a to nejen jejich počet, ale také zkus. Když si kupujete štěňátko, určitě mu zkontrolujte chrup. Všechny zoubky možná ještě nebudou venku, ale zkus by již mohl být vidět. Ale stoprocentní jistotu budete mít až po přezubení. U některých plemen je tolerance v chybění některých zubů (např. Naháči, kde je chudozubost spojená s lysostí, ale i u jiných plemen se toleruje chybění určitého počtu zubů). V mnoha případech projdete cestou k chovnosti pouze s úplným chrupem! A tak chovatele čeká 6-7 měsíců čekání a nervozity, jestli pejskovi naroste všechno správně. Ani netušíte, jak se člověku uleví, když to tak je! Jedinou možností jak se této nejistotě vyhnout je koupit štěně již přezubené, pak ale přijdete o krásné miminkovské období a nebudete si jisti, zda socializace proběhla podle vašich představ.

Aby toho nebylo málo, budete muset zuby „hlídat“, tedy alespoň minimálně do bonitace. Často se stává, že při divokých hrách ve smečce si může pes zub vyrazit či vytrhnout. Rizikem může být např. To, když mají psi stále na sobě kovové obojky s oky. Zub se tam může zachytit a prudkým pohybem druhého psa vytrhnout. Co ale dělat, pokud k takovému úrazu dojde? Neváhejte a jeďte „ihned“ k veterináři, ten vám vystaví potvrzení, že pes zub měl, ale přišel o něj úrazem. Tak si můžete naději na chovnost udržet. Po zahojení rány už se dá jen stěží poznat, že tam zub původně byl a bez potvrzení budete bezmocní.

K
louby

U mnoha plemen je jednou z podmínek uchovnění rentgen či vyšetření kloubů (kyčelních, loketních, pately). Některá plemena musí mít např. Vyšetření kyčlí i loktů (např. NO). Stav kloubů se hodnotí číselnou stupnicí a většina plemen nepouští do chovu jedince s číslem 3 a vyšší, takže maximální hodnocení je např.2/2. Pokud má takovéto hodnocení krycí pes, je velmi pravděpodobné, že nebude pro krytí vyhledáván, protože fena k němu by musela mít pouze 0/0 a je otázka, proč by si majitel feny nevybral raději psa s lepšími zdravotními výsledky. Rentgeny se dělají zpravidla po 1 roku života zvířete. Nemusím ani popisovat, jak se člověk cítí, když mu přijdou výsledky…. v tu chvíli je to úplně to samé, jako v ruské ruletě. Někdo musí napočítat do 10 jiný si dá raději panáka, než obálku otevře. Pokud je výsledek příznivý, znamená to velkou radost, pokud ne, je to pro chovatele zdrojem velké bolesti a smutku, že jeho sen o chovném jedinci končí. Jestliže chovatel není jen „podnikatel v chovu“, pes u něj zpravidla dožije jako rodinný přítel. Pokud je ale pes pro chovatele jen zdrojem příjmů, najdeme ho brzo v seznamu inzerátů k prodeji…

Kromě dědičnosti může stav kloubů ovlivnit výživa a pohyb. Kvalitní výživa s chondro-preparáty napomáhá zdravému vývoji kloubů. Zhoršujícím faktorem může být překotný růst a velké přírůstky na váze. Pohyb je pro mladé psy dobrý a potřebný, ale velká zátěž a skákání může stav kloubů poškodit. Každý majitel se musí rozhodnout, jak se zdravím psa bude zejména v prvním roce nakládat.

Varlata

Pokud vlastníte psa, bude podmínkou k chovnosti to, že bude mít obě varlata sestouplá, pokud tomu tak není (u některých plemen sestupují i do 6 měsíců věku), je nepravděpodobné, že by byl váš pes uchovněn. Tato odchylka je dědičná a z tohoto důvodu nejsou takoví psi pouštěni do chovu.

Oči

Některá plemena mají povinné oční testy. Ty eliminují jedince, kteří by do chovu vnášeli geny působící slepotu. Tato vyšetření jsou povinná jen u vybraných plemen.

Uši

Jisté barevné kombinace a rázy v sobě nesou riziko hluchoty. U takových plemen je rovněž kontrolován sluch.

Další choroby

Nelze vyjmenovat všechna povinná vyšetření, každé plemeno má svá specifika a než se rozhodnete pro pořízení daného chovného jedince, měli byste s nimi být seznámeni. Je pak na vás, jestli se troufnete je všechny absolvovat a několik měsíců čelit nejistotě, jestli ta pověstná „kulka“ nezbyla zrovna na vás.

Příště se podíváme na další kritéria nutná pro zajištění chovnosti, ale také na několik příběhů ze života.