Kdo si myslí, že u psů je to se svatbou jednoduché, je na velkém omylu. Existují i zde sice lásky na první pohled, ale také lásky zakázané, neplánované či sňatky domluvené. Pojďme se podívat na to, jak to s těmi psími svatbami je.

Lásky neplánované

Daly by se nazvat potkal jeden jednu, či padli si do oka přes plot, nebo plot jim byl příliš malý… Většinu těchto “psích sňatků” si vydobudou psí kluci a holky sami. Bez ohledu na věk, bez ohledu na zdraví či dokonce na možnou příbuznost. Prostě si to vzali do hlavy, rodiče (rozuměj pánečci) je neuhlídali a bylo to. Z těchto náhlých zaláskovaných úletů vzniká řada nemanželských dětí nejistého původu, vzhledu, povahy a zdraví. Rodiče pak mají starostí víc než dost, aby se o neplánované děti postarali a našli jim hodné pánečky.

Sňatky domluvené

Trochu z jiného soudku jsou svatby domluvené. Ty můžeme rozdělit na právně podložené a nepodložené. Oba druhy vznikají z vůle rodičů, ovšem jedny bez jakýchkoliv dokladů totožnosti a příbuznosti (nepodložené neboli bez PP), zatímco ty druhé (podložené neboli s PP) se vším, co k sňatku patří.

Jen krátce se zmíním o sňatcích bez PP, protože jak jsme si již ukázali, jsou nepodložené, tudíž není dál moc co rozvádět. Lidští rodiče si prostě vyberou ženicha, který jim padl do oka a nevěstu s ním ožení. Většinou moc neřeší, zda jsou oba zdraví, jestli náhodou nejsou příbuzní, jestli tatínek není vztekloun atd. atd. Z těchto sňatků vznikají ve valné většině případů děti, které mají být zdrojem financí pro rodiče, a protože těch není nikdy dost, je třeba nevěstu vdávat co nejčastěji, lhostejno, jak je na tom zrovna se zdravím a kondicí. V lidském jazyce se to nazývá někdy “opičí láska” (myslím, že v tomto případě ale opicím značně křivdíme).

A teď ke sňatkům, které probíhají se vším všudy (rozuměj s PP). Inu jak to tak bývá, rodiče si vyhlídnou ženicha pro svou nevěstu. To ale může trvat řadu týdnů, nebo i měsíců. Řeší, jestli je ženich dobře urostlý, jestli je zdráv, má všechny zoubky i ostatní náležitosti, které má takový ženich mít. Také se koukají do jeho “rodného listu” (rozuměj rodokmenu), aby zjistili, zda jejich nevěsta a onen ženich nejsou nějak nezdravě příbuzní. Také je zajímá ženichova povaha a další vlastnosti, například chuť pro práci či nějaký sport, pro případ, že by právě tyto geny chtěli u svých dětí také.

Když už je ženich vybrán

Když už si rodiče vybrali toho “pravého” (někdy jich může být i více), zašlou svou žádost poradci chovu, ten může rodičům případně ještě poradit. Některého ženicha jim možná z dobrých důvodů rozmluví, jiného naopak doporučí. Jelikož má např. přehled o jeho jiných dětech a dalších příbuzných, může je upozornit na možné dědičné záležitosti. Např. pokud má nevěsta neposlušná ouška, která nechtějí stát, rozhodně jim nedoporučí ženicha s podobným problémem, ale raději toho, který pravděpodobně “vychytá” tento nevěstin nedostatek, který se pak dále nemusí projevovat apod.

Oddací list

Když už je ženich opravdu vybrán, je vystaven krycí list, zde je uveden ženich i nevěsta, také datum svatby, rodiče obou zúčastněných i datum, kdy mohou novomanželé očekávat potomky. Tento list se vystavuje i řadu měsíců předem, ale kompletně se vyplní až po “svatbě”.

Námluvy

Když už je nevěsta na vdávání, její rodiče osloví rodiče ženicha (často se tomu děje s časovým předstihem). Rodiče se domluví, jestli se svatbou souhlasí obě strany, řeknou si, kdy asi svatba bude a kde bude probíhat. Také se domluví kdo bude co platit. Vymění si telefony a maily a čekají na správný den. Některé nevěsty navštíví se svými rodiči ještě před svatbou veterináře, aby se ujistily, že právě ten Den, bude ten pravý.

Svatební obřad

Přišel den svatby. Zpravidla je to tak, že nevěsta přijede za ženichem. Pokud jsou rodiče opravdu milující, nevěsta i ženich bývají čistí, nezřídka vykoupaní a voňaví. Předloží si vzájemně rodokmeny i krycí list a svatba může začít.
Ale pozor! Ne vždy si ženich a nevěsta padnou do oka. Některé nevěsty proti sňatku důrazně protestují, nebo se snaží utéci. Někteří ženiši se zase do ženění příliš nehrnou a zdá se, že nevěsta je jim jaksi “šuma fuk”. Jiní ženiši jsou zase tak rychlí, že si pomalu vystačí bez nevěsty, a ještě jiní jsou nezkušení a zbrklí. Co s tím?
Rodiče se snaží snoubencům pomoci, aby si porozuměli, ale bohužel ne vždy se to musí podařit. Někteří rodiče odjíždějí z obřadu s nepořízenou. Možná mají v záloze ještě jednoho “náhradního” ženicha, a tak se pokusí zajet za ním, aby zjistili, jestli to nebude právě ten pravý. Pokud se na sebe ženich s nevěstou tváří přívětivě, ale jsou nezkušení, musí jim rodiče přátelsky vypomoci. Je to docela věda a kdo to zažil, ví, že se u toho zažije hodně nervů a emocí.

Dokonáno! Pokud se svatební obřad úspěšně uskuteční, vše se zanese do krycího listu a odešle se tomu, kdo ho vystavil, tj. poradci chovu. Někteří rodiče pro větší jistotu obřad po dvou dnech ještě zopakují znovu. A co pak? Pak již nastává období očekávání.

Čekání

Rodiče i nevěsta (ženiši to už tak moc zpravidla neprožívají) jsou plni očekávání. Často i rodiče ženicha, protože i ti se těší na budoucí “vnoučátka”. Zhruba 25. den pro svatbě běží mnoho rodičů s nevěstou na ultrazvuk, aby se přesvědčili, jestli byl obřad úspěšný. Pokud ano, počítají malé uzlíčky, a těší se na jejich oficielní příchod. Čekání trvá celkem 62-63 dní, některé nevěsty si jej o něco zkrátí, jiné zase prodlouží, ale jedno je jisté, na konci je den D.

Porod

Po cca 2 měsících od obřadu přicházejí na svět nová psí miminka. Rodiče si nadšeně píší, že už je to tady! Také vypisují kolik že čeho se nám to narodilo, a jestli je to celý tatínek či maminka. Někdy přijde na řadu i pan veterinář, pokud se porod zkomplikuje a musí být proveden císařský řez. To jsou pak všichni jako na trní, aby vše dobře dopadlo. Zkrátka když už jsou ty maličké kuličky na světě, mají z toho všichni radost. Nevěsta (ta především), její rodiče, rodiče ženicha a někdy i ženich.

A co pak?

Miminkům se začnou pomalu vymýšlet jména a hledat noví pánečkové. Ale aby toho nebylo málo, ještě se musí zpráva o miminkách poslat poradci chovu a také se musí v určitém věku zkontrolovat (kontrola vrhu), zda mají vše na svém místě, a zda jsou zdravá, ale také jak je o ně postaráno. Nakonec dostane každé miminko svůj vlastní “rodný list” (rodokmen), aby se vědělo, že je legitimním dědicem právě těch daných vlastností, a že jeho tatínek a maminka nejsou jen tak někdo. Někteří se dokonce honosí významnými tituly, nebo pracovními zkouškami. U některých rodičů se také dozvíte, jaké mají zdravotní výsledky (DKK). To všechno proto, aby až se jednou budou ony samy chtít ženit nebo vdávat, bylo všechno v nejlepším pořádku.

Cesta ke psí svatbě je někdy dlouhá a spletitá, ale přece jen, když jí věnujeme tolik času, bude ten výsledek určitě stát za to!