Znáte to. Pes nevidí, neslyší, všechno co uměl, zapomněl a zdá se, že jediným jeho cílem je vás vytočit. Jak příznačné, a nejen pro psy, že? Alespoň já podobné symptomy sleduji u svých pubertálních výrostků. Jelikož o perličky našich hafanů v tomto věku nebyla nikdy nouze, rozhodla jsem se pro útěchu podobně “postižených” pánečků, že sestavím “pubertální perličky”. Možná sami přispějete těmi svými, protože každý pes je duší napůl umělec a napůl psychiatr.

První pes, který mě oblažil svou pubertou v době mé vlastní puberty byla 3 kg černá fenka špice Sunny. Byla mistrem v likvidaci mých nervů a od té doby mě ještě žádný z mých psů nepřesvědčil, že existuje důmyslnější puberťák než špic.

Perlička první – skalka

Jako 11letá dívka jsem se rozhodla udělat si krásnou skalku. Splašila jsem si kameny různé velkosti a od babiček vyškemrala roztodivné rostlinky hodící se právě k tomuto účelu. Celé dopoledne jsem dřela a dřela, tahala balvany a šutříky a s láskou sázela květenu. Když už se mi dílo zdálo téměř dokonalé, dotáhla jsem ještě několik desetilitrových konví a celou skalku důkladně zalila. Splavená a hladová jsem šla na dobrý oběd. Po dobrém jídle jsem se šla ještě jednou pokochat svou skalkou. Co mě ale čekalo byl nervový otřes. Zřejmě jsem špatně zaklapla dvířka od předzahrádky a Sunny se mi rozhodla ukázat také svůj nápad, jak by mohla taková zahrádka vypadat. Vše bylo důkladně zryto a přeryto, kameny, ač některé vážily víc než ona sama byla úplně někde jinde a z celé té odporné hromady trčelo torzo jedné kytky….

Perlička druhá – sousedův plot

Jednou z oblíbených pubertálních hrátek naší Sunny bylo podlézt plot k sousedovi a tam se škodolibě usmívat ve stylu: “Heč, heč, sem za mnou nemůžeš!” Chybělo jenom vypláznout jazyk nebo udělat dlouhý nos. O její snaze vrátit se domů nemohla být ani řeč, ale vychutnávala si mě tím, že sousedovi skákala v jahodách a ryla mu kedlubny. S velkým sebezapřením jsem musela jít zazvonit na sousedy a psa si vyzvednout, ale kde myslíte, že už byla Sunny? No přece na opačné straně plotu.

Perlička třetí -slepice

Sunny byla mistr útěku, se svými 3 kg a černou barvou snadno proklouzla někomu z nás pod nohama a šup ven. Když jsme se přestěhovali do nového bydliště, dívali jsme se jednou z okna, a co nevidíme. Po ulici běží stejný pes jako náš. Byli jsme překvapení, že zde mají dvojníka naší Sunny. V té chvíli se nám vkradla do mysli otázka: “A kde je vlastně Sunny?”

Jeden ze svých útěků ale parádně opepřila. Vletěla do nedalekého hospodářství, kde se jala pronásledovat řvoucí a prchající slepice. To se ovšem jaksi nelíbilo místnímu sedlákovi, a vydal se za ní s vidlemi. V tu chvíli ji našla moje maminka. Vyděšeně koukala na kolečko vypadající následovně – řvoucí a prchající slepice – nadšená Sunny – velmi naštvaný chlap s vidlemi. Za plotem pomalu na kolenou přemlouvala psa, aby se vrátil domů…

Perlička čtvrtá – kaštany a peřiny

V jednu dobu jsme měli doma špice dva. Vychovávala jsem totiž pejska pro babičku. Na rozdíl od Sunny byl Sorbon venku velmi poslušný a jediný problém bylo ho dostatečně utahat. Když jsem ještě v půl desáté večer běhala po fotbalovém hřišti, abych měla šanci se vyspat aspoň do 5 hodin rána, připadala jsem si jako cvok. To ale nebylo nic proti jednomu demoličnímu úletu našich miláčků. Naši drahouškové zřejmě spojili hned několik svých nápadů na vylepšení interiéru bytu.

Když jsem přišla ze školy, na zemi v mém pokoji se válely rozkousané kaštany, které jsem sušila pro místní zvěř. O kus dál byla vyhrabaná hlína z citroníku a rozkousané kuličky sloužící k udržení vláhy. V tom všem se válela moje peřina a jeden z rohů cíchy utržil značnou ránu psími tesáky. A jelikož jim tahle kombinace jaksi nesedla, bylo tam taky nablito.

Když jsem tu spoušť viděla, měla jsem chuť je zabít, ale věděla jsem, že na rozdíl od mamky to nakonec stejně neudělám, a tak abych předešla jejich smrti, začalo rychlé venčení a bleskurychlý generální úklid. Myslím, že mamka dodnes neví, že moje iniciativa v čistém povlékání postele pramenila jen a jen z touhy zamaskovat tu díru v povlaku.

A protože jak jsem zjistila, perliček našich hafíků je ještě celá řada, tak pokračování bude příště…