Před časem jsem se od kamarádky dozvěděla, že v botanické zahradě v Prazemají určité dny v měsíci výstavu motýlů. Její vyprávění mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodla vzít tam na výlet celou rodinu. Aniž bychom to plánovali, trefili jsme se rovněž do výstavy kaktusů, takže to byla exkurse dva v jednom.
Zakoupili jsme si vstupenku a těšili se, že uvidíme spousty motýlů. Paní u pokladny nám sice sdělila, že jich tam už tak velké množství nebude, ale to nás neodradilo. Skleníky jsou rozděleny do několika sekcí a každá z nich je ukázkou některého z
biotopů. V části skleníku podobnému podnebí v Mexiku ještě motýli nebyli, ale jakmile jsme vstoupili do tropů, začali jsme tušit, že jsme na správném místě. Vlhkost by se tu dala krájet, ze stěn a stropu skapávala voda a rostliny doplňovala jezírka a vodopád. Ihned jak jsme do skleníky vstoupili, uviděli jsme nádherného nočního motýla velkého jako dlaň. Ihned jsme si ho vyfotili, ale nesahali jsme na něj (jak žádají všudypřítomné cedule), abychom mu neublížili. Někteří lidé bohužel tak ohleduplní nejsou, není proto divu, že mnoho motýlů zahyne předčasně.
Pokračovali jsme dále a zahlédli jsme krmítko, kde se na banánech krmil další pozoruhodný motýl. Když měl křídla složená, vypadal celkem nenápadně, ale když je rozevřel, byl nádherně modrý. O kousek dál jsme vysledovali ještě dalšího a pak ještě několik dalších exemplářů. Také jsme viděli nové kukly, ve kterých vyrůstaly další generace motýlů. Když jsme odcházeli do dalšího skleníku, visel na nástěnce v hale další motýl. Vypadal jako by to byl ozdobný napínáček, důmyslně umístěný přesně uprostřed plakátu, ale jak se ukázalo, byl to další živý exemplář nočního motýla. Byl opravdu nádherný.
Přešli jsme do dalšího skleníku, kde se ale citelně ochladilo. Jak jsme si přečetli, byli jsme ve skleníku imitujícím americkou přírodu. Viděli jsme zde řadu masožravých rostlin pozoruhodných tvarů. To by asi motýly příliš nenadchlo, ale nás jako pozorovatele ano. Když jsme se dostatečně vynadívali, přešli jsme do expozice kaktusů a sukulentů.
Kaktusů a jejich malých potomků bylo tolik a tak krásných, že jsme nevěděli, kam se dívat dříve. Některé vypadaly, jako by jejich květy měly uši, jiné byly jako z vosku a některé měly nádherné květy, které nás překvapily svou vůní. Měli jsme štěstí, protože jsme zrovna přišli na aranžování kaktusových nádob. Bylo to velmi zajímavé a krásné. Dozvěděli jsme se, že některé kaktusy bez problémů snáší i mrazy do 20 stupňů, ale že jim nesvědčí plískanice. Takže pokud chcete originální okrasu zastřešené verandy nebo zimní zahrady, mohu vám to vřele doporučit. Když jsme na ty krásně upravené nádoby koukali, napadlo nás, že možná tyto rostliny by u nás měly šanci přežít, protože jejich okusování by si naši čtyřnožci určitě rozmysleli.
Také jsme ještě navštívili menší skleník s motýly, kteří žijí u nás, v našich biotopech. Překvapilo nás, že některé druhy, které se nám zdály známé, jsou skoro vyhubeny. Byla by to velká škoda, kdyby se tyto živé drahokamy neproháněly po našich loukách. Ono už i dnes je těžké dostát slovům písničky „chytila jsem na pasece motýlka…“, možná bude příhodnější „chytila jsem na pasece žížalu…“ Ať tak či tak, určitě bychom chtěli obojí, a tak je na nás, jak se budeme k naší přírodě chovat.