Můj život je již několik let úzce spjat s jedním primitivem. K cizím bývá nevybíravý a nestydí se jim to dát najevo. Má svou hlavu a jeho nápady je těžké vyvrátit. I když mě poslechne, musí to alespoň náležitě okomentovat. Je nezlomně hrdý a do svých nápadů si nedá moc mluvit. Když má dobrou náladu, udělá mi co mi na očích vidí a milejší stvoření bych jen těžko hledala. Někdy mám chuť ho přetrhnout jako hada, ale po většinu času ho bezmezně miluji. Je to jedna z mých životních lásek. Ne, nejedná se o mého manžela…
Tím primitivem je můj peruánský naháč Cederik. Ano, peruáni patří k primitivním plemenům, a pro všechny, kdo uvažují o některém plemenu z této kategorie, mám několik svých postřehů.
Není pes jako pes
Opravdu je to tak. Ne nadarmo FCI utvořila jednotlivé kategorie. Většina lidí si pod pojmem pes (kterého si chce pořídit), představuje poslušné stvoření, které na povel pána reaguje ochotně a pomalu bez přemýšlení. Díky komisaři Rexovi nabýváme dojmu, že pes rozumí každému našemu slovu a je ochoten skočit třeba do hořící místnosti pro dusící se dítě, že se nadšeně vykoupe ve zmrzlém rybníce, aby vytáhl tonoucího. Někdy mám sama dojem, že takový Rex snad umí vymačkat a odeslat i sms z mobilu…
Tak, a teď se probudíme. Toto je jen sen.
Snad každý pes, který má vykazovat alespoň minimální známky poslušnosti, vyžaduje důslednou a pravidelnou výchovu. To ovšem vyžaduje hodně disciplíny od majitele a především jeho „pravdomluvnost“, rozuměj „zachování pravidel“. Ovšem s čím pochodíte u německého ovčáka, border kolie nebo u labradora, rozhodně nepochodíte u primitiva. Proč?
On vlastně není tak úplně „primitivní“. Pro nás toto slovo má spíš hanlivý podtext, ale ve skutečnosti je to velmi bystré a myslící zvíře. Jak to? Inu, řídí se svými přírodně nastavenými pudy a pocity, které plemeni umožňovaly desítky, někdy i stovky let přežít s člověkem a to někdy i dost nezávisle na něm. Musel si poradit, a to znamenalo samostatně myslet. Tím, že jsme tato plemena připoutali těsně k sobě, chceme, aby dělali všechno dle našich požadavků. Ale co když se jim nezdají rozumné?
Myslíte si například, že by si v přírodě nahatý peruán sám a nadšeně lehl do studené a mokré trávy a setrval v této pozici nadšen několik minut? Nebo že by si řekl, vidouce prchajícího zajíce: „Co bych se honil, když mám doma každý den plnou misku?“ Určitě ne. A to je ten důvod, proč ti naši primitivové ne vždy udělají, co po nich chceme.
Pokud se budeme k primitivovi chovat stejně jako třeba ke zmíněnému německému ovčákovi, uděláme z něj v lepším případě bezduchou loutku, v tom horším uzlíček nervů. Pro primitivní plemena neplatí žádný dril a surovost! Přesto je jejich povaha naprosto jedinečná a v mnohých směrech naprosto kouzelná. Kdo jednou dokázal poklidně žít s primitivem, málokdy změní své nadšení pro něj.
Každý chce mít doma poslušné dítě, že? Ale jak by se vám líbilo, kdyby jste celý den slyšeli: „Ano maminko, jak si přeješ maminko, úkoly jsem si již udělal, mohu si jít pohrát ven, maminko…?“ Asi byste se brzo zbláznili, že? A přesně tak to cítíme i my, co máme rádi primitivy. Žádné ano maminko se nekoná, ale když se to ano dostaví, víme, že je to doopravdy, ze srdce.
Jak vychovat primitiva
Především musíte začít u sebe. „Cože?“ Možná jste překvapení. Ale je to opravdu tak. Pes primitivního plemene odhalí vaši povahu i vaše nedostatky, a dokáže je mistrně využít ve svůj prospěch. Otestuje si členy rodiny a zvolí si svého „vůdce“. Má rád samozřejmě i ostatní, ale za svého vyvoleného by dal i život. Je to jeho láska, a pokud má to štěstí, tak z druhé, té člověčí strany je to to samé. Pokud dáte svému primitivovi láskyplné a pevné vedení, dosáhnete mnohdy překvapivých výsledků, a ty jsou vedeny přímo od srdce. Váš primitiv prostě musí chtít, a když ho dokážete nadchnout, umí chtít strašně moc.
Láska na celý život
Když budu mluvit za sebe, peruáni se mi vůbec nelíbili, zamiloval se do nich můj manžel. Když přinesl to nahaté a vrásčité stvořeníčko domů, přeskočila mezi námi jiskra a byla to láska na celý život. Ačkoli mu manžel koupil pelíšek, spal s ním celý týden v obýváku, byl Sidi od prvního dne jen a jen můj. Jeho uhrančivé oči a smělá neodbytnost mě naprosto pohltily. Jeho láska se nedala odmítnout. Pravidelně každé ráno mi položil tlapky na ramena a svou hlavu přiložil na moji… To děláme dones.
Když na něj nemám moc času, nedá se odbýt a svou dávku lásky si vynutí. Pak je spokojen a dokáže mě celé hodiny pozorovat. Co je zajímavé, že členění FCI skupin u nás asi zabralo, protože všichni psi ze skupiny FCI IX (společenská plemena) leží na jedné straně gauče a peruán FCI V (mj. primitivní plemena), leží na druhé půlce, kocour někde uprostřed. Pokud si má s někým pohrát, tak s naší rovněž svéhlavou kníračkou (FCI II).
Já osobně mám ráda svého primitiva takového, jaký je, prostě originál, a přeji vám, abyste ho našli i pro sebe.