Letos poprvé jsem se jela podívat na mezinárodní střihačskou soutěž Pragobest 2008. Po několika letech střihání jsem si dodala odvahu jet nejen jako divák, ale také jako soutěžící. Co mě k tomu vedlo? Jedním z důvodů bylo to, že v letošním roce byla otevřena kategorie začátečníků. Sice již střihám nějaký ten pátek, ale porovnávat se světovými špičkami v tomto oboru bych si hned napoprvé netroufla. Dalším příjemným důvodem zkusit to byl dárek v podobě nového střihačského strojku věnovaného pořadatelem akce, firmou D-import. Ale vypravit se na takovou soutěž není jen tak. Proč?

pohled do sáluJak sehnat vhodného psa

Abyste mohli předvést své střihačské umění, je potřeba míti psa, a to ne psa ledajakého. V první řadě to musí být pejsek s udržovanou srstí, která se nesmí minimálně 6 týdnů před soutěží stříhat, ani jinak upravovat. Ne každý majitel pejska je ochoten o srst důsledně pečovat a ne každému se líbí dívat se na to, jak jim z krásného psa roste cosi jako křovíčko a ještě ne každý chce pejska na takovouto akci půjčit. Vybrat si můžete ze 4 kategorií, kde můžete změřit své síly, a sice jsou to kategorie pudl, teriér a knírač, španěl a setr, ostatní a kříženci, tudíž fantazii se meze nekladou. Nicméně má to ještě jeden háček. Jaký? Představte si sál, kde je více než 100 lidí, hluk a plno psů. Představte si, že pejsek musí spolupracovat a stát na stole nejen v době úpravy, což činí 1,5 až 2,5 hodiny, ale také po celou dobu posuzování, což se může protáhnout o další 1,5 hodiny. Takovýto zápřah na nervy neustojí každý pes, takže tímto se okruh možných adeptů zase zužuje. Dlouho jsem přemýšlela, jakého psa vzít. Chodí ke mně řada zajímavých pejsků různých ras, ale skoro nikdo z nich nemá s takovýmto prostředím zkušenost a psychicky by se sesypali. Nezbývalo než sáhnout do vlastních zdrojů. Jenže… já chovám hlavně naháče, že… Zbyl mi jork a velká kníračka. Do kníračky se mi nechtělo, protože to je opravdová dřina, ale zase jorků tam bude určitě spousta, říkala jsem si. Nakonec jsem se poradila se Zuzkou (Maruškou) a vybraly jsme naši vousatou dámu. Přeci jen je zvyklá na takové prostředí více, je nebetyčně klidná a zvyklá na úpravu, a konečně – velkých kníračů na tento typ soutěží moc nechodí. Také by bylo pro mne ostudné udělat pár tahů mašinkou, když nám pořadatel dal takový velkorysý dar. Rozhodla jsem se tedy odvést kus pořádné dřiny.

Oblečení

Pragobest je společenská událost, a tak jsem řešila, co si vzít na sebe a co pod psa apod. Naštěstí mi Zuzka opět poradila. Nechala jsem si ušít novou bundičku a potah na stůl, který by ladil se Safirou. Na sebe jsem hodila společenské kalhoty a tričko spolu s doplňky, které se šikovně schová pod pracovní bundu, ale až ji sundám, budu šik. Co jsem úplně vzdala byly podpatky, to bych při trimování vůbec neustála.

moje maličkost se Safi ještě jako medvědemNečekané potíže

Když se začal blížit termín soutěže a Safira začala vypadat spíš jako bouvier nebo medvěd, než jako knírač, začalo mě od velkého pracovního nasazení pořádně zlobit rameno. Chodila jsem spát v bolestech a v bolestech vstávala, kdo trimuje ví, že to je hotová pohroma. Kladla jsem si otázku, jak tohle vůbec vydržím. Mazala jsem mastičkami a doufala, že se to trochu uklidní. Aby toho nebylo málo, ve středu večer mi začalo být tuplem zle. Pokoušela se o mě nějaká chřipka, bolelo mě snad úplně všechno a ještě ke všemu mi naskočil na puse příšerný opar. Byla jsem zdecimovaná a nešťastná. Naštěstí mám kníračí povahu a nevzdávám se, a tak jsem v pátek večer připravila Safi a šla spát s tím, že v 5 ráno se vstává s jede. Když ráno zazvonil budík, bylo mi sice o něco lépe, za to jsem byla skoro němá…

Prostor pro přátelská setkání

Pragobest pro mne byl nejen soutěží, ale také dnem příjemně prožitým s kamarádkami. Daly jsme si tam spicha se Zuzkou a díky mému nadšení pro soutěž se mnou jely také moje střihačské kamarádky a kolegyně Miluška a Naďa (salon Rinna v Kolíně). Nalodily jsme se i s pejsky do jednoho auta a vyrazily směr Praha.

Pokračování příště…