Je krásný letní den a my chceme udělat něco prospěšného. Jdeme se podívat do místního útulku, vidíme prvního psa, který k nám natahuje pacinky. Neodoláme a vezmeme si ho domů……..

Tak takhle určitě ne!

Emoce, náhody a podivná rozpoložení jsou často nešťastnou shodou okolností, které vedou k neštěstí lidí i psů takto pořízených. Udělat dobrý skutek je výborná věc, ale v tomto případě nedostaneme plaketku na klopu, nýbrž živého tvora, který má před sebou většinou řadu let života a z toho minulého si do něj nese často také zdravotní problémy a „své vlastní strachy” způsobené často nevlídným zacházením nebo příliš častou změnou majitelů. Je tedy dobré vzít si psa u útulku? Určitě ano, ale musí se na to trochu jinak. Jak? Pojďme se na to podívat.

Velmi dobrý systém měli v útulku v Dolních Měcholupech, tedy nevím jak dnes, ale v době, kdy byl poprvé otevřen. V prostorné hale bylo několik stolečků. Tam každý zájemce o pejska vyplnil takový praktický dotazník. Podle toho co dotyčný napsal, donesl mu pečovatel v útulku psa, který odpovídal jeho profilu. Pokud se mu nezamlouval, donesl jiného, který rovněž zapadal do jeho výběru. Zdá se vám to divné? Možná ano, ale je to velmi dobré. Proč? Tak se totiž nemůže člověku stát, že se zakouká do psa, který se pro něj vůbec nehodí. Vyhnete se tím zbytečným emocím na místě a starostem doma.

Než půjdete do útulku, udělejte si takový dotazník doma. Jaké body by měl mít?

1)Bydlím v bytě nebo v domě? Bude pes bydlet v bytě nebo v domě?
2)Jak dlouho jsem v práci, kolik hodin jsem mimo domov?
3)Jak často mohu pejska venčit?
4)Mám malé děti nebo seniory?
5)Mám zkušenosti s výcvikem?
6)Jsem sportovně založený nebo spíše domácí typ?
7)Jak velkého psa si chci pořídit?
8)Chci psa nebo fenu?
9)Preferuji určitá plemena?
10)Mám doma kočky nebo jiná domácí zvířata?
11)Mám doma ještě jiného psa?
12)Jsem ochoten vzít si handycapované nebo zdravotně omezené zvíře?
13)Bude s námi pes jezdit na dovolenou, nebo ho bude mít v té době kdo hlídat?
14)Kolik mi je let?

Tak a teď si výše uvedené body rozeberme:

1)Bydlím v bytě nebo v domě? Bude pes bydlet v bytě nebo v domě.

V útulku jsou pejsci z bytů i z domů, pokud budete mít psa trvale venku, nemusel by to vyloženě bytový pejsek unést, také některá plemena se ke stálému pobytu venku vůbec nehodí. Jiní pejsci zase žili jenom venku a je dost možné, že by životu v bytě těžko přivykali. Možná by hlasitým štěkotem rušili sousedy nebo by nezvládali hygienu v bytě. Rovněž by nohli strádat nedostatekm pohybu, obzvláště pokud jsou velkého plemene.

2)Jak dlouho jsem v práci, kolik hodin jsem mimo domov?

Pokud jste v práci 8 a více hodin bez možnosti jít psa vyvenčit, bude to pro něj velmi obtížné. Bude mu smutno a možná bude mít problémy s hygienou. Pokud to bude štěně, určitě bude z nudy ničit. Je nutné zvážit, zda si psa vůbec pořizovat. Doplňující otázka by mohla být – když se vrátím z práce, budu mít dost sil a energie, abych se psovi věnoval a šel s ním na dlouhou procházku?

3)Jak často mohu pejska venčit?

Pokud jste např. Na mateřské dovolené nebo v důchodu, či máte dobrou pracovní dobu, můžete pejska možná venčit každé 4-5 hodin, což je ideální stav. V takovém případě se můžete pustit i do štěňátka, protože snáze vychytáte hygienické návyky, ale také výchovu. V případě že si vezmete staršího psa, bude pro něj častější venčení také dobré, jelikož svěrače a všechno ostatní věkem ochabuje.

4)Mám malé děti nebo seniory?

Někteří psi nesnesou děti, ani staré lidi. Vadí jim jejich hůře koordinované pohyby. Mnoho psů bylo dětmi týráno a nebo dostávali holí, proto u nich vyvolává přítomnost takových jedinců agresivní nebo nevyzpytatelné chování. Psa s těmito projevy si k dětem a seniorům nepořizujte, i kdyby se vám líbil sebe víc. K malým dětem nepořizujte úplně malá štěňátka, mají ostré zoubky a ráda tahají děti za ručičky. Dítě piští a štěně si myslí, že je to legrace, a tak mučení pokračuje. Po té dostane štěně výprask a kolo neštěstí se točí. Případně dítě obtěžuje nepřiměřeným způsobem štěně, tak dlouho, až se na něj osopí. Místo aby rodič usměrnil oba, vybuší štěně a je tu další tvorba nežádoucího spojení – dítě – trest. K malým dětem se hodí již trochu odrostlé štěně, které má již druhé zuby, ty nejsou tak ostré. V té době už má také jisté hygienické návyky a lépe se to zvládá. Štěně většího plemene vychází s malými dětmi lépe, protože se necítí tolik ohroženo. Když pro něj hra skončí, prostě odejde. Malé štěně malého plemene je zcela bez šance, často je přišlápnuto a pomláceno padajícími hračkami, není divu, že se cící dítětem ohroženo a začne se bránit. K větším dětem naopak můžeme volit menší plemeno, protože s ním může časem chodit na procházku, zatím co velké štěně by ho uvláčelo. K dětem obecně volme raději zvířata mladá, nebo taková, která přišla z rodiny a bezpečně víme, že jsou s dětmi za dobře. Seniorům pořizujme psa úměrného jejich silám a aktivitě. Velká plemena rovnou vylučte a mladá zvířata rovněž. Velké mladé štěně, může vetché babičce způsobit i z radosti nejednu zlomeninu a mnoho vrásek navíc. Také není žádoucí, aby pes pána přežil. Bude lepší zvolit zvíře odpovídající budoucímu aktivnímu životu seniora.

5)Mám zkušenosti s výcvikem?

Pokud nemáme zkušenosti s výcvikem, buďme střízliví. Nepouštějme se do razantních zvířat, která potřebují pevné, ale laskavé vedení. Raději volme podřízená (submisivní) zvířata bez známek agrese. S některými nešvary a povahami má co dělat odborník, natož laik a někteří psi se do útulku dostali spíše jako do nápravného zařízení. I když to často nebyla jejich vina, stali se z nich psí devianti.