Co se zaseješ, to sklidíš.” Jestli pro lidi platí tohle pořekadlo, pak pro psy platí dvakrát tolik. Opravdu. Proč to tak je? Inu proto, že pes nám stárne daleko rychleji, než naši lidští přátelé, týdny a měsíce uběhnou jako voda, a než se rok s rokem sejde, máme tu většinou dospělého jedince s “vlastní hlavou”.

Když si pořizujete štěňátko, nezapomeňte, že po celý jeho život budete například navštěvovat veterináře, často také psího kadeřníka nebo mu prostě budete muset nakapat do uší či ho vykoupat. Jaké základní věci byste měli svého pejska v mládí naučit, aby se vám to později nestalo noční můrou? Pojďme se na to podívat.

veterinář a pesOči

Mnoho plemen potřebuje pravidelnou údržbu očí. Nejde jen o estetickou stránku věci – zamezení reznutí srsti v okolí očí, ale také o zdravotní otázku. Abychom předešli zánětům očí, je dobré oči pravidelně vykapávat borovou vodou či Opthalem, a to zejména v době, kdy pes začne více slzet. Nicméně jakýkoliv pes může dostat zánět spojivek a budete nuceni mu v pravidelných intervalech aplikovat léky přímo do očních víček. Jistě si umíte představit, jak svízelné to je u psa, který se vzpouzí a svíjí. Tomu můžete do jisté míry předejít tím, že při běžné péči o štěňátko “jakoby mimochodem” nahlédnete pod spodní oční víčko. Je dobré zůstat v klidu a mluvit klidným hlasem. Z počátku může některé štěně reagovat bázlivě, či překotně, ale časem pochopí, že mu nebudete ubližovat, a zklidní se. Do budoucna máte alespoň polovinu aplikace nacvičenou.

Uši

Je mnoho plemen, které vyžadují preventivní aplikaci ušních kapek, protože mají díky překlopeným a těžkým uším sklon k zapařování uší a k zánětům. Každému psu je dobré pravidelně čistit uši k tomu určenými ušními kapkami, které rozpouští ušní maz. Pamatujme na to, že v průběhu života může u jakéhokoliv psa dojít k zánětu zvukovodu, mykóze, či jinému onemocnění uší, při kterém budete nuceni pravidelně aplikovat léky do uší, nebo budete muset navštívit veterináře k akutnímu ošetření. U řady psích plemen je také dobré vytrhávat chloupky ze zvukovodů, aby se zamezilo zánětům uší a aby se docílilo dobré ventilace ušního otvoru. Je jasné, že většina psů nebude nad těmito úkony jásat. Ucho je ucho. Některý pes například dovolí sahat do uší jen “vyčleněným” lidem. Jiný po aplikaci kapek vezme byt útokem a vyhází odkud co může, aby nám naše úsilí vynahradil apod. Prát se při aplikaci kapek do uší nebo při veterinárním ošetření se psem je velká svízel. Čím větší pes, tím větší sílu potřebujete… Zde opět doporučuji navyknout psa na pravidelné prohlídky uší. Klidně a trpělivě ke psu přistupujte, uklidňujte jej svým hlasem (nelitujte jej) např. “to je v pořádku, zkontrolujeme uši”. Nezapomeňte psa chválit i odměnit, aby si tyto aktivity spojoval s něčím příjemným. Do budoucna si velmi usnadníte práci, neutrhnete si ostudu u veterináře a nebudete se hrůzou potit při představě, co zase pes ztropí v saloně.

o psí zuby je třeba také pečovatZuby

U výstavních psů je přímo nutnost, aby uměl “ukázat” zuby (rozuměj – nechat si je prohlédnout). Pes by při takové manipulaci měl být trpělivý a neagresivní. Nemůžeme čekat, že pes pochopí, co se děje, jestliže mu do tlamy “vlezeme” jednou za půl roku, nebo to bude někdo úplně cizí. Ale nejen psi výstavní potřebují umět “ukázat” chrup. Věkem psi trpí na zubní kámen, někdy mají stejně jako lidé bolavý zub či váček, nebo se jim zub hýbe. Ve vlastním zájmu věnujme čas i této v životě psa rovněž časté manipulaci. Naučme jej například povel “zuby”. Pes ví, co bude následovat, když tento povel řekneme a nevyděsí se, když se mu někdo cizí, např. veterinář, vrhne na tlamu. Nezapomeňme psa rovněž chválit a odměňovat, a tak mu tuto věc spojit s něčím příjemným.

V příštím díle se zaměříme na tlapky, intimní partie, vodítko a obojek, přepravku, košík, česání a koupání.